František Říha, narozen 29. června 1886 v Praze, zemřel 8. července 1950 v Praze, byl český herec, kostymér a kabaretiér. Narodil se jako František Hořín, ale později přijal umělecké jméno František Říha. Po studiích započal v roce 1904 svou kabaretní dráhu, kde se prosadil jako zpěvoherní komik a kabaretiér. Jeho nezaměnitelná fyziognomie malého zavalitého človíčka se šišatou hlavou, vysokým čelem a charakteristickým vysokým kňouravým hlasem ho předurčila k rolím uťápnutých lidiček, kteří trpí pod zlobou ostatních nebo pod pantoflem svých manželek.
Kabaretní kariéra
František Říha působil na různých kabaretních scénách, kde se specializoval na zábavné skeče, scénky a žertovné kuplety. Z doložených míst jeho působení lze zmínit kavárnu Parlament, kde vystupoval v roce 1917, kabaret U bílé labutě, kde se představil v roce 1928, a restauraci Štefánikova domu, kde účinkoval na masopustní veselici pořádané Organizací českých kabaretiérů v únoru 1931. Sám si vymyslel populární kabaretní číslo „Bába s nůší", se kterým vystupoval ještě v roce 1931. Jeho herecká práce se soustřeďovala především na specifický projev v kabaretech, kde dokázal naplno využít svůj komediální talent.
Filmová kariéra
Ve filmu se František Říha objevoval především v epizodních bezejmenných rolích, kde ztvárňoval nejrůznější profese, řemeslníky a zaměstnance. V letech 1929-1947 byl zaměstnán ve filmových ateliérech jako kostymér, přičemž tuto práci vykonával až do doby, kdy musel ze zdravotních důvodů odejít na odpočinek. Jako kostymér přispěl mimo jiné ke snímkům Adam a Eva (1940) Karla Špeliny či Nikola Šuhaj (1940).
Mezi jeho herecké role patřilo účinkování v komedii To neznáte Hadimršku (1931) režisérů Karla Lamače a Martina Friče, kde se představil jako obyvatel města Renešov. Dále hrál nerozhodného pána toužícího po sňatku ve Sňatkové kanceláři (1932) Svatopluka Innemanna, listonoše v Innemannově Písničkáři (1932), detektiva Kládu ve frašce Pepina Rejholcová (1932) Václava Binovce či profesora v komedii Kantor ideál (1932) Martina Friče a Karla Lamače. Objevil se také jako host na pohřbu v komedii Anton Špelec, ostrostřelec (1932) a jako host na svatbě ve filmu Funebrák (1932).
V pozdějších letech ztvárnil role jako divadelní šatnář v dramatu Skřivánčí píseň (1933), příručí v dramatu Na sluneční straně (1933), spolužák Kohouta (Hugo Haas) v Posledním muži (1934) Martina Friče, člen lidového orchestru v Cikánově Pánu na roztrhání (1934) či kočébr v komedii Nezlobte dědečka (1934). S plátny kin se rozloučil jako portýr ve Směrech života (1940) Jiřího Slavíčka a řidič auta v komedii Artur a Leontýna (1940) M. J. Krňanského. Nejčastěji ho do svých snímků obsazovali režiséři Svatopluk Innemann, Karel Lamač a Martin Frič.
Závěr života
František Říha zemřel ve věku šedesáti čtyř let 8. července 1950 v Praze v Nemocnici Na Bulovce. Přestože jeho filmové role byly většinou epizodní, zanechal svou nezaměnitelnou stopu v české kinematografii první poloviny 20. století jako charakteristický představitel drobných postav, které dotvářely autentickou atmosféru filmů zlaté éry československé kinematografie.