Mimi Popelková

Marie Popelková, 16. března 1906, Praha – 1977, Praha, česká herečka Divadelní začátky Marie Popelková, v počátcích své kariéry známá jako Mimi Popelková, zahájila svou profesionální dráhu po maturitě a krátkém hereckém školení. V letech 1927-1931 působila jako herečka a operetní zpěvačka u kočovných divadelních společností pod jménem Mimi Popelková. Následně prošla českobudějovickým Jihočeským národním divadlem (1931-1933) a poté opět působila v divadelních společnostech (1933-1939). Během druhé světové války (1940-1945) byla herečkou a místoředitelkou Východočeského národního divadla – Východočeské společnosti, kde patřila k předním oporám tamějšího činoherního a operetního souboru. Jako operetní herečka využívala svůj efektivní zevnějšek a hlasový projev. Poválečná kariéra Po válce už pod jménem Marie Popelková pracovala jako divadelní ředitelka na různých scénách (1945-1956), například v Městském divadle Most, kde také příležitostně vystupovala jako herečka. V letech 1956-1965 byla šéfkou propagačního odboru Pražského kulturního střediska (PKS). Během této doby občas hostovala v Hudebním divadle Karlín, objevovala se v menších filmových rolích a ojediněle pracovala také pro dabing. Filmová kariéra Do českého filmu poprvé pronikla ve 30. letech – konkrétně v roce 1937 debutovala ve třech snímcích ještě pod jménem Mimi Popelková. Byla obyvatelkou periferie ve Slavínského komedii Falešná kočička, návštěvnicí "Batalionu" v dramatu Batalion Miroslava Cikána podle románu a divadelní hry Josefa Haise-Týneckého a animírkou ve Vávrově filmu Panenství. Následovala pauza, kdy se věnovala převážně divadlu. Po dvanáctileté přestávce se vrátila na filmové plátno ve znárodněné kinematografii 40. let jako baronka Portheimová v historické fresce Revoluční rok 1848 (1949) Václava Kršky. V 60. letech se objevila v řadě filmů již pod jménem Marie Popelková. Mezi její významnější role patřila hraběnka Leopoldina Schönwaldová ve filmu Každá koruna dobrá (1961). Dále se objevila ve snímcích Ikarie XB 1 (mrtvá žena), Ztracená tvář (host), Fantom Morrisvillu (svatebčanka), Dáma na kolejích (dáma na přehlídce), Poslední růže od Casanovy (paní z Jezeří), Happy End (příbuzná), Dívka s třemi velbloudy (sousedka), Šíleně smutná princezna (dvorní dáma) a Šest černých dívek aneb Proč zmizel zajíc? (stařena). V 70. letech pokračovala ve své dráze epizodní herečky a i s přibývajícím věkem hrála ročně i ve třech filmech. Mezi její významnější role patřila trojrole žebračky, matky slečny Elis a služebné Coletty v povídkovém snímku Luk královny Dorotky (1971). Dále ztvárnila dvořanku (Radúz a Mahulena), zákaznici (Ženy v ofsajdu), švagrovou vévody z Orleánsu (Tajemství velikého vypravěče) a stařenu v herně (Hráč). Poslední role Filmu se věnovala až do konce svého života. V roce 1977, kdy zemřela, se stihla objevit ve čtyřech filmech. Významná byla její role stařeny z kmene Havranů v pravěké trilogii režiséra Jana Schmidta podle knih Eduarda Štorcha. Tuto roli ztvárnila ve všech třech filmech série – Osada Havranů, Na veliké řece a Volání rodu. Na divadelních prknech se Marie Popelková objevila například jako Paní Eynsford-Hillová (Pygmalión), Baronka (Slaměný klobouk), Anna Whitmannová-Murrayová (Dceruška jede na weekend) i jako Ethel Chauvenetová (Harvey a já). V pozdějších letech se díky svému zjevu často přehrála do rolí afektovaných a matriarcharních dam a stařen, a díky tomuto zjevu často ve filmu představovala šlechtičny či bohaté dámy. Marie (Mimi) Popelková zemřela roku 1977 v Praze ve věku sedmdesáti jedna let.