Paul Misraki

Paul Misraki (28. ledna 1908, Istanbul, Turecko – 29. října 1998, Paříž, Francie) byl francouzský skladatel populární hudby a filmové hudby, který se narodil do francouzské židovské rodiny italského původu. Během své více než šedesátileté kariéry složil hudbu ke 130-160 filmům a stal se jedním z nejvýznamnějších francouzských filmových skladatelů. Hudební začátky a spolupráce s Ray Venturou Misraki projevil hudební nadání již v raném věku – ve čtyřech letech začal hrát na klavír a v sedmi letech složil svůj první valčík. Studoval na pařížském lyceu Janson-de-Sailly, kde se seznámil s Ray Venturou, který již tehdy vedl amatérský jazzový soubor. Své hudební vzdělání dále rozvíjel pod vedením Charlese Koechlina a brzy se připojil k Venturově orchestru "Les Collégiens" jako druhý pianista, skladatel a aranžér. V roce 1935 složil svůj první velký hit "Tout va très bien, Madame la Marquise", který se stal obrovským úspěchem a prodal se v téměř 600 000 kopiích. Následovaly další populární skladby jako "Ca vaut mieux que d'attraper la scarlatine", "Qu'est-ce qu'on attend pour être heureux", "Comme tout le monde" a "Insensiblement". Misraki se stal hlavním skladatelem orchestru a napsal hudbu pro několik hudebních filmů s "Les Collégiens", včetně snímků Feu de joie (1938) a Tourbillon de Paris (1939). Válečné období a návrat do Francie Během německé okupace Francie za druhé světové války musel Misraki jako člen židovské rodiny emigrovat. Po krátkém pobytu v Argentině se dostal do Hollywoodu, kde složil hudbu ke všem americkým filmům Jeana Renoira. V roce 1942 v Rio de Janeiru napsal scénickou hudbu pro nové uvedení hry "On ne badine pas avec l'amour" na žádost Louise Jouveta, který byl na turné v Jižní Americe. O rok později složil hudbu k muzikálu "Si Eva se hubiese vestido", který měl velký úspěch v Argentině. Po návratu do Francie po válce se Misraki intenzivně věnoval filmové hudbě. V 50. letech běžně skládal hudbu k šesti a více filmům ročně. Mezi jeho významné práce z tohoto období patří filmy režiséra Yvese Allégreta a Jeana Boyera, dva filmy Jacquese Beckera – Ali Baba and the Forty Thieves (Ali Baba et les 40 voleurs, 1954) a Montparnasse 19 (1958), a také film Orsona Wellese Mr. Arkadin (1955). Zlatá éra filmové hudby V 60. letech Misraki zpomalil tempo své tvorby na dva až tři filmové soundtracky ročně, ale spolupracoval s mnoha předními francouzskými režiséry té doby. Složil hudbu k filmu Jeana-Luca Godarda Alphaville (1965), k filmu Jeana-Pierra Melvilla Le Doulos (1963) a k několika filmům Clauda Chabrola. Jedním z jeho nejznámějších děl je hudba k filmu Rogera Vadima Et Dieu... créa la femme (A Bůh stvořil ženu, 1956) s Brigitte Bardotovou v hlavní roli, který se stal mezinárodním hitem a pomohl etablovat Bardotovou jako světovou hvězdu. Misraki byl také autorem hudby k filmu The Quiet American (Tichý Američan) a jeho poslední významnou prací byla hudba použitá ve filmu A Good Year (Dobrý ročník, 2006) s Russellem Crowem v hlavní roli, která byla do filmu zařazena posmrtně. Pozdější léta a odkaz Misraki komponoval průběžně i během posledních dvou desetiletí svého života. Svou poslední filmovou hudbu složil ve věku 85 let, kdy již několik let pracoval téměř výhradně pro televizi. Kromě hudby se zajímal o náboženství, ufologii a mimozemský život. V roce 1962 publikoval knihu "Les Extraterrestres", která byla později přeložena do angličtiny pod názvem "Flying Saucers Through The Ages". Za svou práci byl v roce 1990 jmenován rytířem Řádu čestné legie (Chevalier de la Legion d'Honneur). Paul Misraki zemřel přirozenou smrtí ve věku 90 let v Paříži. Jeho hudební odkaz zahrnuje nejen filmovou hudbu, ale i populární písně, které se staly součástí francouzského kulturního dědictví. Jeho melodie interpretovali umělci jako Édith Piaf, Georges Brassens, Henri Salvador, Yves Montand a mnoho dalších.