Julien Guiomar

Julien Guiomar, narozen 3. května 1928 v Morlaix, Finistère, Bretaň, zemřel 22. listopadu 2010 v Agen, Lot-et-Garonne, Akvitánie, byl významný francouzský filmový herec. Jeho herecká kariéra zahrnovala divadlo, televizi a film, přičemž zanechal výraznou stopu ve francouzské kinematografii druhé poloviny 20. století. Divadelní začátky a cesta k filmu Ačkoliv původně uvažoval o kariéře zubního lékaře po vzoru svého otce, Julien Guiomar se nakonec rozhodl pro hereckou dráhu. Svou profesionální kariéru zahájil v roce 1952 v divadle, kde se významně podílel na projektu Théâtre National Populaire (TNP) pod vedením Jeana Vilara. V roce 1959 vystupoval na Festivalu v Avignonu v inscenacích Sen noci svatojánské od Williama Shakespeara a Matka Kuráž od Bertolta Brechta. Během své divadelní kariéry účinkoval ve více než třiceti hrách, což mu poskytlo pevný základ pro jeho pozdější filmovou tvorbu. Televizní tvorba Od roku 1958 začal Guiomar pracovat také v televizi, kde se objevil ve více než čtyřiceti televizních filmech. V počátcích 60. let se několikrát objevil v antologickém pořadu "Le théâtre de la jeunesse". Jeho výrazná herecká přítomnost mu umožnila ztvárnit takové postavy jako Alexandra Borgiu nebo Diafoira v Molièrově hře Zdravý nemocný (Le malade imaginaire) z roku 1971. Televizní tvorba tvořila významnou část jeho kariéry až do roku 2004, kdy se po svém posledním televizním filmu rozhodl odejít do hereckého důchodu. Filmová kariéra Na filmovém plátně debutoval Julien Guiomar v roce 1966 ve filmu King of Hearts (Le Roi de cœur) režiséra Philippa de Brocy, kde ztvárnil postavu Monseigneura Marguerita, blázna, který se považuje za biskupa. Tento film, ačkoliv zpočátku ve Francii propadl, se později stal kultovním dílem zejména v USA. Následoval snímek The Thief of Paris (Le Voleur) Louise Mallea z roku 1967, kde hrál falešného kněze. Tyto první role předznamenaly Guiomarův typický herecký rejstřík – postavy autorit s nádechem výstřednosti. Významným milníkem v jeho kariéře byla role plukovníka v politickém thrilleru Z (1969) režiséra Costy-Gavrase. Tento film, inspirovaný skutečným politickým atentátem v Řecku, získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film a Guiomarova postava zlomyslného plukovníka zde patří k jeho nejpamátnějším rolím. S Costou-Gavrasem spolupracoval ještě v roce 1975 na filmu Section spéciale (Special Section), kde ztvárnil postavu Le substitut général Tétaud. Komerční úspěchy a spolupráce s významnými režiséry V 70. letech se Julien Guiomar stal neodmyslitelnou součástí francouzského populárního filmu. Spolupracoval s režisérem Claudem Zidim na několika úspěšných komediích, včetně La Moutarde me monte au nez (1974) a zejména L'Aile ou la cuisse (1976), kde ztvárnil svou pravděpodobně nejpopulárnější roli Jacquese Tricatela, průmyslníka v oblasti rychlého občerstvení a hlavního protivníka postavy Louise de Funèse. Tato role mu přinesla takovou popularitu, že podle jeho vlastních slov nemohl vstoupit do restaurace, aniž by neslyšel přátelské: "Doufám, že to tu bude lepší než u vás, pane Tricateli!" Se Zidim dále spolupracoval na filmech L'Animal (1977), La Zizanie (1978), Inspecteur la Bavure (1980) a Les Ripoux (1984). Byl také častým hereckým partnerem Jeana-Paula Belmonda, s nímž se objevil ve filmech jako Borsalino, Les Mariés de l'an II a L'Incorrigible. Pozdější kariéra a charakteristické role V 80. letech pokračoval v intenzivní filmové práci. V roce 1983 ztvárnil plukovníka Vincenta ve filmu Papy fait de la résistance režiséra Jeana-Marie Poiré, což byla další z jeho výrazných rolí. V roce 1984 se objevil jako Lillas Pastia v operní adaptaci Carmen režiséra Francesca Rosiho. Guiomarova filmografie zahrnuje více než 120 filmových rolí. Jeho fyzická přítomnost a autoritativní vystupování mu často zajistily role komisařů (Inspecteur la bavure, Les Ripoux, Dernier été à Tanger) nebo vojenských důstojníků. Dokázal však ztvárnit i postavy s vřelým lidským rozměrem, jako byl chirurg ve filmu Je vous ferai aimer la vie (1979) režiséra Serge Korbera. V jedné ze svých posledních rolí si dokonce zahrál Boha v netradiční komedii Que la lumière soit (Let There Be Light) z roku 1998. Závěr kariéry a odkaz Julien Guiomar ukončil svou hereckou kariéru v roce 2004 a odešel do ústraní v oblasti Dordogne v Monpazieru, kde žil až do své smrti v roce 2010. Zemřel ve věku 82 let na srdeční chorobu v klinice Saint-Hilaire v Agenu. Během své dlouhé kariéry se Julien Guiomar vypracoval z divadelního herce na jednu z nejvýraznějších osobností francouzského filmu. Jeho schopnost ztvárnit širokou škálu postav – od zlověstných autoritářských figur po komické role – z něj učinila vyhledávaného charakterního herce. Přestože často hrál vedlejší role, jeho výrazný herecký projev a charismatická přítomnost na plátně zajistily, že jeho postavy zůstaly v paměti diváků. Jeho přínos francouzské kinematografii zůstává trvalým odkazem jeho mimořádného talentu.