Peter Handke

Peter Handke, narozen 6. prosince 1942 v Griffenu v Rakousku, je významný rakouský scénárista, spisovatel, dramatik, básník a režisér. Patří mezi nejvlivnější německy píšící autory druhé poloviny 20. století a v roce 2019 získal Nobelovu cenu za literaturu. Literární počátky a vstup do filmového světa Handke studoval práva na univerzitě v Grazu v letech 1961-1965, kde se zapojil do avantgardní literární skupiny "Forum Stadtpark" a přispíval do literárního časopisu manuskripte. Jeho první román Die Hornissen (Sršni) byl publikován v roce 1966, což mu umožnilo opustit studia a věnovat se profesionálně psaní. Téhož roku se proslavil svou hrou Publikumsbeschimpfung (Urážení publika), která mu přinesla mezinárodní pozornost. Handkeho tvorba se vyznačuje zkoumáním omezujících účinků běžného jazyka a každodenní reality na lidskou existenci. Spolupráce s Wimem Wendersem Handkeho filmová kariéra je neodmyslitelně spjata s německým režisérem Wimem Wendersem, s nímž vytvořil jedno z nejpozoruhodnějších tvůrčích partnerství v evropské kinematografii. Jejich první spolupráce začala v roce 1972 filmem Die Angst des Tormanns beim Elfmeter (The Goalie's Anxiety at the Penalty Kick), adaptací Handkeho stejnojmenného románu z roku 1970. Film vypráví příběh bývalého fotbalového brankáře, který se po vyloučení ze hry toulá městem, spáchá vraždu a čeká, až ho policie zatkne. Toto dílo položilo základy jejich dlouhodobé spolupráce a představilo Handkeho jako významného filmového scenáristu. Vrcholná filmová tvorba V roce 1975 Handke napsal scénář k filmu Falsche Bewegung (Wrong Move), druhému dílu Wendersovy "Road Movie trilogie". Za tento scénář získal Německou filmovou cenu v kategorii nejlepší scénář. Film volně adaptuje Goethův román Viléma Meistera léta učednická, ale Handke a Wenders jej pojali jako odmítnutí německého romantismu. Jejich nejslavnější společné dílo přišlo v roce 1987 s filmem Der Himmel über Berlin (Wings of Desire), poetickým příběhem o andělech, kteří pozorují obyvatele rozděleného Berlína. Handke pro tento film napsal nejen scénář, ale také úvodní báseň "Song of Childhood". Film získal mezinárodní uznání a je považován za jedno z nejvýznamnějších děl evropské kinematografie. Režijní práce a další filmová činnost Kromě scenáristické práce se Handke věnoval i režii. V roce 1977 režíroval film Die linkshändige Frau (The Left-Handed Woman) podle svého vlastního románu, který byl nominován na Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes v roce 1978 a získal Zlatou cenu za německý artový film v roce 1980. Později režíroval také film L'Absence (The Absence, 1992), ke kterému rovněž napsal scénář. Handke spolupracoval s Wendersem i na dalších projektech, včetně filmu Les Beaux Jours d'Aranjuez (The Beautiful Days of Aranjuez). Jeho filmová tvorba se vyznačuje podobnými tématy jako jeho literární dílo – zkoumáním odcizení, jazyka a vnímání reality. Přestože je primárně uznáván jako spisovatel, jeho přínos pro evropský film je nepopiratelný, zejména díky jeho schopnosti propojit literární a filmové vyjadřovací prostředky způsobem, který rozšiřuje možnosti obou médií.