Hana Kováčiková (25. 2. 1925, Martin, Československo – 25. 11. 2007, Bratislava, Slovenská republika) byla slovenská herečka, pedagožka a divadelní umělkyně.
Divadelní začátky a vzdělání
Hana Kováčiková začínala svou uměleckou dráhu v martinském divadle. Po studiu na Divadelní konzervatoři nastoupila do angažmá v Nové scéně v Bratislavě, kde působila jako dlouholetá členka souboru. Nová scéna, založená v roce 1946, byla významným slovenským divadelním tělesem, které se zaměřovalo především na hudobně-dramatickou tvorbu. Kováčiková se zde postupně vypracovala mezi přední herecké osobnosti.
Pedagogická a umělecká činnost
Vedle své herecké práce působila Hana Kováčiková také jako pedagožka na Vysoké škole múzických umění (VŠMU) v Bratislavě, kde vychovávala novou generaci slovenských herců. Její pedagogický přínos byl významný pro rozvoj slovenského divadelního umění. Zároveň zastávala pozici umělecké šéfky souboru na své mateřské scéně v divadle Nová scéna, kde se podílela na formování repertoáru a uměleckého směřování divadla.
Filmová kariéra
Ve filmu debutovala Hana Kováčiková v roce 1950 ve snímku Priehrada režiséra Paľa Bielika. Tento debut odstartoval její filmovou kariéru, která zahrnovala řadu významných slovenských filmů. V roce 1957 se objevila ve válečném dramatu Štyridsaťštyri, opět pod režijním vedením Paľa Bielika. Tento film zachycoval historickou událost z konce první světové války – vzpouru slovenských vojáků 71. pěšího pluku v srbském Kragujevaci.
V 60. letech rozšířila svou filmografii o snímky Malá manekýnka (1961) a Trio Angelos (1963). Významnou roli ztvárnila v komedii Zmluva s diablom (1967) režiséra Jozefa Zachara, která patří k pozoruhodným dílům slovenské kinematografie 60. let. Film vyprávěl příběh pěti studentek, které jsou nespravedlivě obviněny z pokusu ztratit panenství před maturitou.
V roce 1972 se objevila ve filmu Javor a Juliana režiséra Štefana Uhera, kde ztvárnila roli mlynářky. Tento poetický snímek, inspirovaný slovenskými lidovými baladami, vynikal krásnou kamerou Stanislava Szomolányiho a hudbou Ilji Zeljenky. V roce 1974 následoval film Cesta ženy a v roce 1979 drama Smrť šitá na mieru režiséra Martina Hollého, kde se objevila po boku herců jako Vlado Müller, Milan Kiš, Květa Fialová a Juraj Ďurdiak. Tento psychologický příběh z období hospodářské krize za první republiky získal několik ocenění včetně Ceny Československého filmu a Ceny Svazu slovenských dramatických umělců.
Na počátku 80. let se Hana Kováčiková objevila ve filmech Tušenie (1982) a Tvrdý chlebík (1983), čímž završila svou bohatou filmovou kariéru.
Televizní tvorba
Kromě filmů se Hana Kováčiková věnovala i televizní tvorbě. Z jejích televizních filmů stojí za zmínku především Tri gaštanové kone (1966) v režii Ivana Baladi a dvojdílný film Kronika režiséra Ivana Terena.
Odkaz
Hana Kováčiková patří k významným osobnostem slovenského divadla a filmu. Svým hereckým uměním, pedagogickou činností a prací v divadelním managementu výrazně přispěla k rozvoji slovenské kultury druhé poloviny 20. století. Zemřela 25. listopadu 2007 v Bratislavě ve věku 82 let, zanechávajíc za sebou bohaté umělecké dědictví.