Monika Pošívalová

Monika Pošívalová, rozená Pachnerová, narozená 4. září 1943 v Berouně, je česká herečka, která se proslavila především svými filmovými rolemi v 60. letech 20. století. Divadelní začátky Svou hereckou kariéru zahájila jako elévka v pražském Divadle Jiřího Wolkera (1960-1962). S herectvím začínala rovnou jako herecký elév v pražském Divadle Jiřího Wolkera (1960-1962). Následně působila v několika oblastních divadlech, kde získávala cenné herecké zkušenosti. Potom hrála v Moravskoslezském divadle v Šumperku (1962-1963), Divadle pracujících v Gottwaldově (dnešní Městské divadlo Zlín 1963-1965), Ostravě (1965-1969) a svou jevištní kariéru zakončila působením v Divadle na forbíně v Malostranské besedě (1969-1970). Její divadelní kariéra trvala přibližně deset let, než se začala více věnovat filmovým a televizním projektům. Filmová kariéra Před filmovými kamerami debutovala v roce 1962, kdy se objevila hned v několika významných snímcích. Před objektivy kamer měla premiéru v roce 1962 hned v několika filmech. Mezi její nejvýznamnější filmové role patří postava Věry Petrákové v dramatu Život bez kytary (1962), kde ztvárnila těhotnou dívku. Těhotná Věra Petráková v Hanibalově dramatu Život bez kytary (1962). Ve stejném roce si zahrála také Vlastu v Novákově vesnickém dramatu Zelené obzory a tajně provdanou dceru Věru ve Skalského rodinné kronice Černá dynastie. Tajně provdaná dcera Věra ve Skalského rodinné kronice Černá dynastie (1962), Vlasta v Novákově vesnickém dramatu Zelené obzory (1962). V tomto filmu ztvárnila dceru mistra Rudolfa Koudelky, která se, podobně jako kdysi její babička, tajně provdá s pomocí svého bratra. Rudolf má dvě dospělé děti, Tondu a Věru. Věra, jako kdysi babička Klárka, se s pomocí bratra potají provdá. Po intenzivní filmové činnosti v první polovině 60. let následovala v její kariéře určitá pauza. Po letech se znovu objevila v několika filmech. K filmovému plátnu se vrátila v polovině 70. let, kdy si zahrála techničku ve Skalského psychologickém příběhu Hřiště (1975). Jako technička ve Skalského psychologickém příběhu Hřiště (1975). V 80. letech následovaly další role - paní Makovská v Traplově filmu Velké přání (1981) a manželka vrtače geologického průzkumu Šišky ve Schmidtově kriminální komedii Podfuk (1985). Paní Makovská v Traplově Velkém přání (1981), manželka vrtače geologického průzkumu Šišky (V. Hrabánek) ve Schmidtově kriminální komedii Podfuk (1985). Její filmovou kariéru uzavřela role ve filmu Vracenky (1990) režiséra Jiřího Krejčíka. A zatím naposled si na film plátně zahrála v Krejčíkových Vracenkách (1990). Televizní tvorba Kromě filmů se Monika Pošívalová objevila také v několika televizních projektech. V televizi si zahrála v několika inscenacích, seriálech MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA a ROKY PRELOMU a také v televizním válečném filmu ULOUPENÉ DĚTSTVÍ (1987). Významný byl její výkon v televizním válečném filmu Uloupené dětství (1987), který zachycuje tragický osud dětí ze smíšených česko-německých manželství v okupovaném pohraničí během druhé světové války. Prakticky celý svět zná osudy židovských dětí z terezínského ghetta, tragédii dětí z Lidic, ale málokdo ví o tragickém údělu několika tisíc dětí ze smíšených česko-německých manželství v okupovaném pohraničí. Skutečný příběh malého chlapce, který popsal ve své knize Děti za mřížemi spisovatel Joža Mikula, zaujal i filmaře. Pod výstižným názvem "Uloupené dětství" zachycuje život Mirka v německém Kinderheimu, kam se dostal po smrti své české matky. Dále účinkovala v populárním kriminálním seriálu Malý pitaval z velkého města (1982, 1986), který byl inspirován skutečnými případy pražské kriminálky. Uplatnila se rovněž před tv. kamerou v seriálu Malý pitaval z velkého města (1982, 1986). Drobné zlodějny, podvody, rozkrádání majetku a další méně závažné případy řeší den co den parta pražských detektivů. Televizní seriál inspirovaný skutečnými případy (1982). V pozdějších letech se objevila také v televizních filmech Bude řeč o penězích (1988), Někdo schází u stolu (1988) a Dáma a smrt (1992). A ve filmech (Uloupené dětství, 1987; Bude řeč o penězích, 1988; Někdo schází u stolu, 1988; Dáma a smrt, 1992).