Eva Poláková

Eva Poláková, 25. května 1935, Bratislava, Československo – 26. června 1973, Bratislava, Československo, slovenská herečka. Eva Poláková patřila k významným slovenským herečkám 60. let 20. století. Narodila se v Bratislavě, kde také vyrůstala. Již během gymnaziálních studií projevovala zájem o divadlo a působila ve studentských divadelních souborech. Tyto zkušenosti ji přivedly ke studiu herectví na Divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění (VŠMU) v Bratislavě, které úspěšně dokončila v roce 1957. Divadelní kariéra První profesionální angažmá získala Eva Poláková ve Státním divadle v Košicích, kde působila v letech 1957-1959. Tam se také seznámila se svým budoucím manželem, tehdejším uměleckým šéfem divadla Jajom Pálkem. Od roku 1959 byla členkou Činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde setrvala až do své předčasné smrti, s výjimkou jedné sezóny (1964-1965), kdy následovala manžela do Ostravy. Během třinácti sezón v SND vytvořila role ve třiceti divadelních hrách a vypracovala se na výraznou charakterovou herečku. Na jevišti vynikala především ve vážných a tragických úlohách. K jejím nejvýznamnějším divadelním rolím patřila trpící Saša v Čechovově Ivanovovi, Rašel v Gorkého Vasse Železnovové, Alžbeta z Valois v Schillerově Donu Carlosovi, Eva v Madáchově Tragédii člověka, Barónka Strahlová v Lermontovově Maškarádě, Yvette v Brechtově hře Matka Guráž a její děti, Dona Uracca v Corneilleově Cidovi a Amanda v Casonově Domu se sedmi balkóny. Svůj smysl pro komediální herectví prokázala již v absolventské kreaci Rosaury v Goldoniho Prefíkané vdově a později v roli Candidy v jeho Vějíři. Filmová kariéra Eva Poláková debutovala na filmovém plátně v roce 1957 v historickém snímku Posledná bosorka, kde ztvárnila menší roli Gabrielovy sestřenice. Výraznější filmovou příležitost dostala ve slovenském dramatu Skaly a ľudia (1959), kde hrála Máriu Horvátovou, dceru hlavního hrdiny. Následoval film Vždy možno začať (1961), kde ztvárnila postavu Valiky Darajové. Nejvýznamnější filmovou rolí Evy Polákové byla postava židovské dívky Marty ve válečném dramatu Smrt si říká Engelchen (1963) režisérů Jána Kadára a Elmara Klose. Za svůj výkon v tomto filmu získala Cenu za nejlepší herecký výkon na mezinárodním festivalu mírových filmů v americkém Los Alamos. Film, natočený podle románu Ladislava Mňačka, patří k nejpozoruhodnějším československým filmům 60. let a Poláková v něm ztvárnila postavu dívky, která pomáhá partyzánům a zároveň udržuje vztahy s německými důstojníky, aby získávala informace. V roce 1963 se objevila také v televizní adaptaci Čechovovy hry Ivanov, kde ztvárnila postavu Saši, dcery bohatého přítele hlavního hrdiny. V roce 1965 hrála ve filmu Smrť prichádza v daždi roli Terky Fojtíkové a v témže roce se objevila také ve válečném dramatu Námestie svätej Alžbety jako Erna Holderová. K jejím posledním filmovým rolím patřila účast v komedii Páni sa zabávajú (1971). Televizní tvorba Kromě filmů se Eva Poláková věnovala také televizní tvorbě. Objevila se v televizním seriálu Zaprášené histórie a v televizních filmech jako A.C. Dupin zasahuje (1970) a Zaprášené histórie (1971). Její herecký projev se vyznačoval civilností, realismem a promyšlenou prací s hlasem. Eva Poláková zemřela předčasně ve věku pouhých 38 let. Její náhlý odchod byl pro slovenské divadlo i film velkou ztrátou. Během své krátké, ale intenzivní kariéry se zapsala do dějin československé kinematografie především svou rolí ve filmu Smrt si říká Engelchen, který je dodnes považován za jeden z nejvýznamnějších československých filmů 60. let.