Luděk Eliáš

Luděk Eliáš (29. července 1923 Slaný – 10. července 2018 Ostrava) byl český herec, režisér, divadelní ředitel, scenárista, publicista a moderátor. Jeho původní jméno bylo Luděk Eckstein, které si po válce úředně změnil na Eliáš. Životní cesta a divadelní kariéra Luděk Eliáš pocházel z židovské rodiny a během druhé světové války nedokončil studium na reálném gymnáziu ve Slaném. V roce 1942 byl spolu s rodiči z rasových důvodů internován v terezínském ghettu, kde se paradoxně poprvé dostal k divadlu. Snažil se vidět naději a stál u zrodu terezínského divadla. V Terezíně se konaly tajné přednášky a hrála se malá představení. Nejoblíbenější byl Čechov a Molière. Největší úspěch měla protifašistická hra Karla Schvenka Ať žije život. Následně byl deportován a vězněn v koncentračních táborech Osvětim, Březinka a Sachsenhausen, přežil i pochod smrti. Poválečná divadelní dráha Po skončení války bez odborné průpravy nastoupil hereckou dráhu v průběhu vojenské základní služby v AUS VN (1945–1947), následně získal krátkodobá angažmá na scénách tehdejších oblastních divadel ve Slaném (1947–1948) a Písku (1948–1949), v letech 1950–1955 byl hercem a režisérem v Krajském oblastním divadle České Budějovice. Od roku 1956 patřil ke kmenovým hercům a režisérům Divadla Petra Bezruče v Ostravě (1962–1966 stál v jeho čele ve funkci ředitele). V následném období tzv. normalizace byl z politických důvodů z dosavadního zaměstnání propuštěn, vrátil se k herecké práci na svou mateřskou scénu, kde působil i po svém odchodu do důchodu (1980) až do druhé poloviny osmdesátých let 20. století. Filmová a televizní tvorba V kinematografii a v televizních dramatických pořadech se objevil jen zřídka. Ve filmu hrál jen vedlejší role. Jeho filmografie zahrnuje několik celovečerních filmů, kde se objevil v menších rolích: Trojí setkání (1955), Černý prapor (1958), Poslední etapa (1962), Sedm havranů (1967), Jsem nebe (1970) a Štek (1988). Výraznější stopu zanechal v televizní tvorbě, kde účinkoval v několika televizních filmech a inscenacích: Největší z Pierotů (TV seriál, 1990), Digitální čas (TV film, 1991), Kámen v okně (TV inscenace, 1991), Evangelium podle pastýřů (TV film, 1992), Havran barvy lila (TV inscenace, 1992), Volání odjinud (TV film, 1995), Píseň o lítosti (TV inscenace, 1998), Strážce duší (TV seriál, 2005) a Světla pasáže (TV seriál, 2007). V seriálu Evangelium podle pastýřů ztvárnil jednu z vedlejších rolí v příběhu dvou osamělých bratrů uprostřed 50. let 20. století, kdy sedlák Joža Pastýř žije se svým postiženým bratrem Jurou na horské samotě a urputně se brání vstupu do družstva. Vesničané se bratrům vyhýbají. Rozhlasová a osvětová činnost Vedle divadelní a televizní činnosti herecky spolupracoval s ostravským studiem Československého rozhlasu, kde byl také činný jako autor rozhlasových her a scénářů dramatických pořadů. V letech 1966–70 působil v ostravském studiu Československé televize jako vedoucí umělecké redakce, scenárista, dramaturg a moderátor. V ostravském studiu České televize pracoval jako moderátor, dramaturg a vedoucí umělecké redakce. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 vysílal několik dní z necenzurovaného improvizovaného studia v prostorách vysílače v Hošťálkovicích. V pozdějších letech se Luděk Eliáš věnoval především osvětové činnosti. Do povědomí veřejnosti vstoupil jako divadelní a filmový herec, režisér, televizní moderátor a v posledních dekádách především jako neúnavný svědek minulosti, který ve školách mladým lidem osvětloval hrůzy holocaustu a varoval je před rasovou nenávistí či fanatismem jakéhokoliv zabarvení. Nadále spolupracoval s televizním i rozhlasovým studiem jako autor rozhlasových her a scénářů dramatických pořadů. Do pozdních let se neúnavně věnoval vzdělávací činnosti na školách, kde líčil své bohaté životní zážitky z období nacistického i komunistického režimu. O jeho životě vznikly dokumenty Osud č. A2026 (2008), Holocaust v životě Luďka Eliáše (2012), Holocaust v Čechách a na Moravě (2014), Vzkaz Luďka Eliáše (2010) a Babylon – Luděk Eliáš (2015). V roce 2017 byl jmenován Čestným občanem Ostravy.