Lída Matoušková

Lída Matoušková, 15.4.1915, Praha – 28.4.2009, Vídeň, herečka Lída Matoušková, vlastním jménem Ludmila Matoušková, později provdaná Ludwigová a Englander-Matoušková, patřila k výrazným osobnostem českého divadelního herectví poválečného období, ačkoliv je dnes kvůli své emigraci po roce 1948 neprávem opomíjena. Narodila se v Praze, kde také vystudovala Státní konzervatoř, kterou absolvovala v roce 1936. Po studiích krátce působila ve Středočeské činohře J. Burdy a v následujících letech (1936-1940) vystřídala angažmá v divadlech v Košicích, Bratislavě, Plzni, Českých Budějovicích a Brně, než se stala členkou činohry pražského Národního divadla. Divadelní kariéra V období nacistické okupace byla Matoušková členkou pražského Divadla Uranie. Po osvobození přijala stálé angažmá v pražském Divadle 5. května (1945-1948) a zároveň pohostinsky vystupovala v Realistickém divadle Praha. Doménou jejího herectví byly postavy mírně vykolejených, neukojených a rozporuplných žen, ať vykořisťovaných či vykořisťujících. Na divadelních prknech vynikla například ve hrách Bouře nebo Farma pod jilmy. V této době se také seznámila se svým prvním manželem, fotografem Karlem Ludwigem (1919-1977), který se tehdy specializoval na spolupráci s divadly. Filmová kariéra Filmová kariéra Lídy Matouškové byla ve srovnání s její divadelní dráhou skromnější. Hned jako absolventka konzervatoře byla angažována pro film a poprvé se objevila v menší roli ve veselohře Uličnice (1936) režiséra Vladimíra Slavínského, kde hlavní roli ztvárnila Věra Ferbasová. Poté se věnovala především divadlu a znovu se před filmovou kameru postavila až po válce, kdy ztvárnila menší role ve významných uměleckých počinech čerstvě znárodněné kinematografie. Účinkovala v historickém velkofilmu Otakara Vávry Rozina sebranec (1945), dále ve snímcích Housle a sen (1946) režiséra Václava Kršky, Nikola Šuhaj (1947) režiséra Miroslava J. Krňanského a Siréna (1947) režiséra Karla Steklého. Větší herecký prostor jí poskytl pouze režisér Bořivoj Zeman v psychologickém dramatu Mrtvý mezi živými (1946), kde ztvárnila roli manželky zavražděného poštovního úředníka Klečky. Film, který byl režijním debutem Bořivoje Zemana, se zabýval tématem osobní statečnosti a zbabělosti v kontextu právě překonané nacistické okupace. Emigrace a návrat k filmu V roce 1948 se Lída Matoušková podruhé provdala za rakouského diplomata Aloise Englandera, s nímž se po svatbě přestěhovala do Vídně, čímž její herecká kariéra prakticky skončila. Následný život za hranicemi zapříčinil, že se Matoušková herectví již nevěnovala a do dějin české kinematografie se vrátila až po necelých dvou desítkách let. Díky uvolněné atmosféře 60. let mohla přijmout malou roli v Brynychově psychologickém dramatu z období protektorátu A pátý jezdec je Strach (1964) a o několik let později i ve Filipově komedii Utrpení mladého Boháčka (1969), v níž se s filmovým světem de facto rozloučila. Lída Matoušková, sestra herečky Evy Matouškové, zemřela ve Vídni necelé dva týdny po svých 94. narozeninách. Přestože její filmografie není rozsáhlá, zůstává součástí české filmové historie jako talentovaná herečka, jejíž kariéru přerušily historické okolnosti.