Antonio Orlando

Antonio Orlando (15. března 1960, Neapol, Itálie – 28. září 1988, Neapol, Itálie) byl italský herec, který se proslavil především svými rolemi v evropských filmech 70. a 80. let. Počátky kariéry Antonio Orlando zahájil svou hereckou kariéru již ve velmi mladém věku. V pouhých 13 letech debutoval ve filmu I guappi (Blood Brothers, 1974) režiséra Pasquala Squitieriho, kde ztvárnil postavu Pasquala Scalza. Tento historický film zasazený do Neapole konce 19. století vyprávěl příběh přátelství mezi vlivným bossem Camorry a mladým mužem, který se snaží vymanit ze světa zločinu. Orlando byl pro svou roli vybrán pravděpodobně během castingu místních talentů v Neapoli, kde zaujal svým vzhledem a melancholickým pohledem. Téhož roku se objevil také v kriminálním thrilleru Il testimone deve tacere (Silence the Witness), který kombinoval prvky gialla a poliziottesca. Kontroverzní role Zlomovým okamžikem v Orlandově kariéře byla role Tonina ve filmu Salò, or the 120 Days of Sodom (1975) kontroverzního režiséra Piera Paola Pasoliniho. Tento film, který je dodnes považován za jeden z nejkontroverznějších v dějinách kinematografie, byl adaptací díla Markýze de Sade přenesenou do prostředí fašistické Itálie během druhé světové války. Orlando byl v době natáčení teprve patnáctiletý a patřil mezi nejmladší herce v obsazení. Film byl dokončen jen několik týdnů před Pasoliniho tragickou smrtí a dodnes vyvolává vášnivé debaty mezi filmovými kritiky. Další filmová tvorba V následujících letech Orlando pokračoval v budování své filmografie. V roce 1975 se objevil ve filmu Soldato di ventura (Soldier of Fortune) režiséra Pasquala Festy Campanileho, kde ztvárnil postavu Carelaria di Molfetta, čtrnáctiletého italského chlapce, který se chce připojit k žoldnéřům vedeným Budem Spencerem. V roce 1977 se Orlando opět setkal s režisérem Squitierim při natáčení thrilleru Il prefetto di ferro (The Iron Prefect), který byl založen na stejnojmenném románu Arriga Petacca a odehrával se ve 20. letech 20. století. Spolupráce s Wernerem Schroeterem Významnou kapitolou v Orlandově kariéře byla spolupráce s německým režisérem Wernerem Schroeterem, který se stal jeho blízkým přítelem. Pod jeho vedením Orlando účinkoval ve filmu Palermo or Wolfsburg (1980) a především v Der Rosenkönig (The Rose King, 1986), kde ztvárnil postavu Fernanda. Tento film, patřící do žánru queer cinema, vyprávěl příběh mentálně nestabilní ženy a jejího syna, kteří se přestěhují do rozlehlého sídla v Portugalsku, aby pěstovali růže. Syn Albert (Mostefa Djadjam) se zamiluje do mladšího přítele Fernanda (Orlando), kterého uvězní ve stodole. Film je považován za jedno z nejvýznamnějších děl queer kinematografie své doby. Televizní tvorba a závěr kariéry V 80. letech se Orlando objevil také v několika televizních produkcích. Jeho nejvýznamnější televizní rolí byla postava policejního důstojníka Lea Settimelliho v populárním italském seriálu La piovra (1984), který se zabýval tématem mafie a organizovaného zločinu. Tento seriál se stal jedním z nejúspěšnějších italských televizních projektů své doby a byl exportován do více než 80 zemí. Kromě herectví pracoval Orlando příležitostně také ve zvukovém a výtvarném oddělení filmových produkcí, například u filmů Le strelle nel fosso (1979) a Polvos mágicos. Antonio Orlando zemřel 28. září 1988 ve svém rodném městě Neapoli ve věku pouhých 28 let. Za svou relativně krátkou kariéru se mu podařilo zanechat výraznou stopu v evropské kinematografii, především díky spolupráci s významnými režiséry jako byli Pier Paolo Pasolini a Werner Schroeter.