Jaroslav Raušer

Jaroslav Raušer, 9. září 1904, Brno – 6. června 1975, Praha, herec Divadelní začátky a formování kariéry Jaroslav Raušer pocházel z Brna a se svým rodištěm spojil významnou část své umělecké dráhy. Herec Jaroslav Raušer pocházel z Brna a se svým rodištěm také spojil významnou část své umělecké dráhy. Herectví vystudoval na Státní konzervatoři v Brně (1927) a již jako student hrál na několika brněnských scénách. V letech 1924 až 1927 vystudoval brněnskou Státní konzervatoř a už jako student hrál u ochotníků a statoval ve větších divadlech. První stálé angažmá získal v Národním divadle v Brně, kde hrál v letech 1927-1929. Následující sezónu strávil v Praze, kde působil v divadle Uranie v Holešovicích a také v dobově významném Švandově divadle (1929-1930). Následujících patnáct let svého uměleckého zrání strávil na jevišti Českého divadla v Olomouci (1930-1945). Po druhé světové válce se Raušer vrátil do rodného Brna a tři roky byl jednou z předních osobností tamního Národního divadla (1945-1948). Své dosavadní zkušenosti zúročil hlavními postavami v dodnes vysoce ceněných představeních Krysař nebo Člověk, zvíře a ctnost. Herecký styl a divadelní úspěchy Skvěle se uplatnil jak v českých, tak i ve světových moderních a klasických hrách. Skvěle využil podsaditou postavu, bodrý a živelný herecký projev, mimické schopnosti, charakteristické hlasové dispozice a taktéž kulatou hlavu s úzkýma očima. Přes party milovníků a klasických hrdinů se postupně přehrál až k různým podvodným zlodějíčkům, starším usedlým pánům a mužům z lepší společnosti. Svůj talent zúročil třeba v titulních a velkých postavách Shylocka v dramatu Williema Shakespeara Kupec benátský, p. Waltera v Kleistově Rozbitém džbánu a nebo Gibbse v Našem městečku Thorntona Wildera. Také zde Jaroslav Raušer znovu dostal velké příležitosti v nadčasově realizovaných projektech jako Don Juan, Don Carlos nebo Večer tříkrálový. V osvobozené republice se vrátil do brněnského Národního divadla (1945 – 1948) a olomouckého, tentokrát už pod názvem Krajského oblastního divadla (1948 – 1955). Svoji kariéru zakončil v závěrečném angažmá v Městských divadlech pražských (1955 až 1 975). Filmová kariéra Kvůli mimopražským angažmá se do české kinematografie dostal až v pozdějším věku, pět let před svými padesátými narozeninami. Debutoval v jediné titulní úloze továrníka Leopolda Habětína v Gajerově snímku Pan Habětín odchází (1949). V následujícím roce odehrál menší role v dalších dvou filmech různorodého zaměření (Temno, 1950; Malý partyzán, 1950). Na přelomu 50. a 60. let obohatil postavami důstojníků několik významných filmů z nedávné historie (Hlídač dynamitu, 1960; Transport z ráje, 1962; Hvězda zvaná Pelyněk, 1964), hrál také v dramatech ze současnosti (Vina Vladimíra Olmera, 1956; Život pro Jana Kašpara, 1959). V 60. letech byl komisařem Glaserem ve snímku studenta FAMU Zdeňka Sirového Hlídač dynamitu (1960), velitelem tábora podplukovníkem SS von Hollerem v Transportu z ráje (1962) Zbyňka Brynycha, hauptmanem Dickerem v dramatu Hvězda zvaná Pelyněk (1964) Martina Friče a také spolupracovníkem amerického agenta Pennikera (Jiří Holý) Tartenem v dalším Brynychově dramatu Transit Carlsbad (1966). Díky své fyziognomii často na filmovém plátně představoval postavy nesympatických Němců a krutých nacistů. Pozdní kariéra a odkaz Kromě divadla a filmu pracoval také pro televizi a můžeme jej zaznamenat v několika seriálech (Sňatky z rozumu, 1968; Hříšní lidé města pražského, 1968; F. L. Věk, 1971). V dodnes známém filmu Pěnička a Paraplíčko (1970) hrál policejního prezidenta, o tři roky později pak v diskutabilně pojaté historické fresce Dny zrady (1973) ztvárnil skutečnou postavu bankéře Jaroslava Preisse. A o tři roky později se na stříbrném plátně objevil naposledy – v historické „rekonstrukci" Otakara Vávry Dny zrady (1973), a to díky vnější podobnosti s historickou postavou známého finančníka, bankéře a ředitele Živnostenské banky Dr. Jaroslava Preisse. Raušer musel tuto postavu (zde jasně prezentovanou jako zápornou) přetvořit podle diktátu komunistických činitelů. Své herecké umění dal také do služeb rozhlasu; své začátky před mikrofonem si odbyl již v době poválečného působení v Brně, později pak v Praze účinkoval v řadě rozhlasových her a dramatizací klasických literárních předloh. V roce 1968 byl Jaroslav Raušer oceněn titulem Zasloužilý umělec. Filmový a divadelní herec Jaroslav Raušer zemřel 6. června 1975 v Praze ve věku nedožitých jednasedmdesáti let. Zesnul dva roky po své poslední filmové úloze a uprostřed horečnaté umělecké práce.