Louis Negin

Louis Negin (20. října 1929, Londýn, Anglie – 2. prosince 2022, Montreal, Kanada) byl britsko-kanadský herec a spisovatel, který se proslavil především svými rolemi ve filmech experimentálního režiséra Guye Maddina. Raná kariéra a divadlo Negin se narodil v Londýně, ale vyrůstal v Torontu. Jeho herecká kariéra trvala více než šedesát let. Svůj debut před kamerou zažil v roce 1955 v kanadském dramatickém seriálu Folio. Významnou část své rané kariéry strávil na divadelních prknech, včetně sedmi sezón ve Stratfordském festivalu. V roce 1956 se objevil v produkci Tamburlaine the Great, která se následně přesunula na Broadway. Po přestěhování do Londýna vytvořil ve spolupráci s dalšími kanadskými umělci hru Love and Maple Syrup, která byla uvedena v londýnských divadlech Gatehouse a Roundhouse a později v Ottawě. V Londýně zůstal až do roku 1976. Významným milníkem v jeho kariéře bylo účinkování v londýnské produkci hry Johna Herberta Fortune and Men's Eyes, kde se stal jedním z prvních herců, kteří se na britském jevišti objevili zcela nazí. Filmová kariéra V průběhu 60. a 70. let se Negin objevoval v různých filmových projektech, včetně snímků The Ernie Game (1967), Can Heironymus Merkin Ever Forget Mercy Humppe and Find True Happiness? (1969) a Ooh... You Are Awful (1972). Následovaly role v hororu Davida Cronenberga Rabid (1977), akční komedii Highpoint (1982) a sci-fi Overdrawn at the Memory Bank (1983). V 80. letech získal svou první opakující se roli jako novinář Marlon v mysteriózním dramatu Seeing Things (1981-1987). Spolupráce s Guyem Maddinem Mezinárodního uznání dosáhl Negin v pozdějších letech své kariéry díky spolupráci s experimentálním režisérem Guyem Maddinem. Jejich první společný projekt byl film Cowards Bend the Knee (2002), kde ztvárnil Dr. Fusiho. Následovaly role ve filmech The Saddest Music in the World (2003), kde hrál věštce, a My Winnipeg (2007), kde ztvárnil starostu Cornishe. Negin také namluvil Maddinovy semi-dokumentární filmy Brand Upon the Brain! a My Winnipeg. V gangsterském noir filmu Keyhole (2011) se objevil jako duch Calypso/Camille. Jejich spolupráce vyvrcholila experimentálním antologickým filmem The Forbidden Room (2015), kde Negin ztvárnil několik postav. Celkem se objevil ve dvanácti Maddinových krátkých i celovečerních filmech mezi lety 2003 a 2015. Další významné role Mezi další významné Neginovy role patří ztvárnění Trumana Capoteho ve filmu 54 (1998), který zachycuje slavnou newyorskou diskotéku Studio 54 v 70. letech. Tuto roli si vyzkoušel již dříve v torontské divadelní produkci hry Tru v roce 1996. V roce 2002 se objevil jako svědek Moishe v postapokalyptickém dramatu Left Behind II: Tribulation Force. V roce 2008 se objevil v kultovním hororu Bruce McDonalda Pontypool, kde ztvárnil postavu konverzačního partnera v rádiu. V roce 2013 přidal do své filmografie mezigenerační romanci Gerontophilia. Pozdní kariéra a odkaz Ve věku 90 let získal Negin svou první filmovou hereckou nominaci na cenu Vancouver Film Critics Circle za nejlepšího herce ve vedlejší roli v kanadském filmu za roli matky premiéra Mackenzieho Kinga ve filmu The Twentieth Century (2019), kde hrál v přestrojení za ženu. Byla to jeho předposlední role na plátně. Louis Negin byl známý svým výrazným hereckým projevem a ochotou přijímat nekonvenční role. Byl otevřeně gay a jeho partnerem byl bývalý televizní a filmový designér Charles Dunlop. V roce 2008 uvedl ve spolupráci s Marií Brassard svou semi-autobiografickou hru The Glass Eye na festivalu Luminato v Torontu, kterou popsal jako "koláž vzpomínek, snů, fantazií a pravdy". Louis Negin zemřel 2. prosince 2022 v Montrealu ve věku 93 let.