Jarmila Krulišová

Jarmila Krulišová, 24. prosince 1922, Jičín – 27. ledna 2006, Praha, česká herečka a pedagožka Počátky kariéry Jarmila Krulišová se narodila na Štědrý den roku 1922 v Jičíně, kde také v roce 1942 absolvovala gymnázium. Svou divadelní dráhu zahájila bez předchozí herecké průpravy v roce 1945 v Městském divadle v Ústí nad Labem a následně působila ve Středočeském divadle v Mladé Boleslavi (1945-1948). Zlomovým okamžikem v její kariéře byl 1. srpen 1948, kdy nastoupila do činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde setrvala až do svého odchodu do důchodu v roce 1989. Divadelní tvorba V prvních letech angažmá v Národním divadle vytvářela role mladých, temperamentních dívek. Patřila mezi ně například Dorotka v Tylově Strakonickém dudákovi, Madlenka v dalším Tylově dramatu Tvrdohlavá žena, Anna v Olbrachtově Anně proletářce či Komisařka ve Višňově Optimistické tragédii. Vynikala zejména střídmou mimikou, jednoduchými gesty a důrazem na charakteristický hlas. Byla herečkou výrazného a rozsáhlého rejstříku. Postupem času vytvářela různé typy žen a dam v dramatech domácích i světových dramatiků, jako byla Stella ve Williamsově Tramvaji do stanice touha, Maryša v Maryše bratří Mrštíků, Josefina ve Vančurově Josefině či Regan v Shakespearově Králi Learovi. Jejím vrcholným výkonem byla role Emilie v Shakespearově Othellovi. Skvěle se uplatnila také v komediálním partu, například jako Toinetta v Molièrově Zdravém nemocném. Filmová kariéra Ve filmu Jarmila Krulišová debutovala v roce 1948 jako mladá Klečková v Machově dětském snímku Zelená knížka, ve kterém mladý hrdina (Ota Krčka) odhalí překupníka a podvodníka (Eduard Linkers). V její herecké činnosti film bohužel představoval velmi okrajovou část. Ze začátku hrála malé role různých mladých dívek a manželek: Mirka v Kubáskově a Novotného filmu Milujeme (1951), číšnice na svatbě v dramatu Jan Hus (1954) Otakara Vávry, manželka Josefa Liptáka (Mikuláš Huba) v dramatu Čeňka Duby Letiště nepřijímá (1959), paní Mazurová v Daňkově psychologickém dramatu Tři tuny prachu (1960) a Čermáková v Kouzelném dni (1960) Jana Valáška. Jistě je zajímavé, že Krulišová svoji největší filmovou postavu vytvořila po boku svého muže Vítězslava Vejražky v ústředním manželském páru Doškových v dramatu z vesnického JZD Handlíři (1963) Zdeňka Sirového. V tomto filmu, který se odehrává v prostředí JZD Hořičky, jednoho z nejlepších družstev na okrese, hraje manželku předsedy, který si umí poradit a získat peníze všude, kde se dá, a je podporován okresním tajemníkem - i na úkor ostatních. Družstevníci nakonec odmítnou vysoké státní vyznamenání jako nezasloužené. Na plátně se později přehrála na vyzrálé a starší ženy, jako byla matka Dvořáková v Lásce nebeské (1964) Petra Schulhoffa, Slávkova (Petr Čepek) matka v Matějkových Návratech (1972) a její zcela poslední (a zároveň desátá) filmová postava zatrpklé a pyšné hraběnky v historickém dramatu Čas lásky a naděje (1976) režiséra Stanislava Strnada. Tento film vznikl podle románu prezidenta Antonína Zápotockého Rozbřesk a líčí počátky českého organizovaného dělnického hnutí. Televizní a rozhlasová tvorba Koncem 60. let začala Jarmila Krulišová spolupracovat také s televizí, objevila se v několika televizních seriálech a inscenacích. Na rozdíl od české kinematografie byla normalizační Československá televize pro Jarmilu Krulišovou štědřejší v seriálových (stále malých) rolích, jako například v Klabzubově jedenáctce, My všichni školou povinní, Nemocnice na kraji města a dalších. Menší role ztvárnila také v seriálech My z konce světa (1975), Dynastie Nováků (1982) nebo My všichni školou povinní (1984). Kromě divadla mohli lidé její herectví obdivovat i v rozhlasových a televizních inscenacích. Více příležitostí než film a televize přinesl Krulišové rozhlas, kde se uplatnila především v antických hrách, ale i v domácích klasických dílech jako Fidlovačka nebo Radúz a Mahulena, účinkovala také v nekonečném seriálu Jak se máte, Vondrovi? Pedagogická činnost a ocenění Jarmila Krulišová se zabývala i pedagogickou činností, vyučovala na DAMU v Praze v letech 1949–54 a znovu pak mezi léty 1973 a 1990. Byla odbornou asistentkou herecké výchovy. Roku 1963 byla za své herectví poctěna titulem Zasloužilá členka Národního divadla a o deset let později (1973) titulem Zasloužilé umělkyně. Za svoji kreaci baronky Castelliové – Glembayové ve hře Páni Glembayové získala Cenu Jaroslava Průchy (26. října 1977). Byla také nositelkou Ceny Senior Prix (1996). Osobní život Jarmila Krulišová byla dlouholetou manželkou herce a kolegy z Národního divadla Vítězslava Vejražky (1915–1973), se kterým měla syna (rovněž herce) Davida Vejražku (*1955). Jarmila byla jeho třetí ženou a měli spolu tři děti – syna Davida, který pokračuje v rodinné tradici a stal se uznávaným hercem, a dvojčata Víta a Vendulu. Jarmila Krulišová zemřela 27. ledna 2006 v Praze ve věku 83 let.