Luigi Hofman

Luigi Hofman, vlastním jménem Ludvík Hrabánek, se narodil 8. května 1879 v Praze, v tehdejším Rakousku-Uhersku. Byl českým filmovým hercem, který se významně zapsal do historie československé kinematografie první poloviny 20. století. Vzdělání a profesní začátky Hofman vystudoval a až do odchodu na odpočinek pracoval jako soukromý úředník. V letech 1923-1930 zastával významnou funkci předsedy Organizace československého filmového herectva (OČFH), kde zúročil své úřednické zkušenosti. Jeho láska k filmu se projevila hned po vzniku Československé republiky, kdy se začal objevovat v řadě epizodních, menších i větších filmových rolí. Filmová kariéra v němé éře Na filmovém plátně debutoval v komedii Václava Binovce Ošálená komtesa Zuzana (1918) a vzápětí se objevil i v jeho dramatu Sivooký démon (1919). Během němé éry československého filmu vytvořil celkem 34 rolí. Hofman byl typickým představitelem epizodních postav ctihodných mužů - nejčastěji ztvárňoval továrníky (Zelený automobil, 1921; Likérová princeznička, 1922; Píseň života, 1924; Lešetínský kovář, 1924), ředitele (Zpěv zlata, 1920; Nad propastí, 1921; Tisíc za jednu noc, 1931), statkáře (Stíny, 1921; Z českých mlýnů, 1925), profesory (Řina, 1926) a dokonce i prezidenta Ardenska (Krásná vyzvědačka, 1927). Přechod do zvukového filmu I když jako jeden z mála zkušených "němých" herců přežil nástup zvukového filmu, bylo mu v něm souzeno vytvářet až do smrti pouhé miniaturní, anonymní a často také "němé" epizodní úkoly. Ve zvukovém filmu vytvořil celkem 19 rolí. Pokračoval v obsazování do rolí vysokých úředníků či různých činovníků (Psohlavci, 1931; Poslední bohém, 1931; Pepina Rejholcová, 1932; Peníze nebo život, 1932; S vyloučením veřejnosti, 1933; Její lékař, 1933). Byl také policejním komisařem ve filmu Písničkář (1932). Významné role ve zvukovém filmu Mezi jeho nejznámější role v éře zvukového filmu patří muž v cylindru v komedii Anton Špelec, ostrostřelec (1932), soudní votant ve filmu S vyloučením veřejnosti (1933), host v hotelu ve filmu Řeka (1933), host v baru ve filmu Okénko (1933), rozhodčí kanoistických závodů v komedii Dobrý tramp Bernášek (1933) a komerční rada Rybák ve filmu Její lékař (1933). Často se objevoval jako host různých akcí a zařízení v dalších filmech jako Šest mušketýrů (1926), Děvčátko, neříkej ne! (1932), Sestra Angelika (1932) a Zapadlí vlastenci (1932). Charakteristické rysy Jeho kulatá postava se svérázným obličejem a výrazem byla snadno rozpoznatelná i v menších rolích. O jeho soukromém životě se bohužel, stejně jako u mnoha jeho hereckých současníků a dalších dnes již zcela zapomenutých filmových průkopníků, nedochovalo mnoho bližších informací. Víme však, že byl otcem herečky R. Hofmanové. Poslední role a odkaz Symbolicky se naposledy objevil v komedii Václava Binovce Žena, která ví co chce (1934) jako host na večírku. Václav Binovec se tak stal jeho prvním a zároveň posledním režisérem. Slavnostní premiéra tohoto snímku (17. srpna 1934) se však uskutečnila v českých biografech až dva měsíce po Hofmanově smrti. Luigi Hofman předčasně zemřel 23. června 1934 v Praze ve věku pouhých pětapadesáti let. I když jeho role byly většinou epizodní, patří mezi průkopníky československé kinematografie, kteří pomáhali budovat základy českého filmu v jeho počátcích.