Jaroslav Mach

Jaroslav Mach, 24. dubna 1921, Zahnašovice u Holešova – 11. ledna 1972, Praha, režisér a scenárista Počátky kariéry Jaroslav Mach se narodil 24. dubna 1921 v Zahnašovicích u Holešova. Po přestěhování rodiny do Prahy zde absolvoval reálné gymnázium. Po vzoru svého staršího bratra, režiséra a scenáristy Josefa Macha (1909–1987), se začal zajímat o umění a filmování. Svou filmovou dráhu zahájil během okupace, kdy pracoval jako skriptér, asistent produkce a asistent režie. Spolupracoval s významnými režiséry své doby, mezi něž patřili Martin Frič, Miroslav Cikán, Karel Steklý a Václav Krška. V roce 1940 se dokonce dvakrát objevil před kamerou jako herec. Statoval také na scéně Národního divadla v Praze, například ve hře Strakonický dudák (1939). Dokumentární tvorba Než se Jaroslav Mach prosadil jako režisér celovečerních hraných filmů, natáčel krátkometrážní a středometrážní dokumenty. Mezi jeho rané dokumentární práce patří snímky Sparta – Praha, Jeden ze štafety a herecké medailony Oldřich Nový a Národní umělec František Smolík. Za dokumentární film Jeden ze štafety (1952) o přípravách běžce Emila Zátopka obdržel společně se střihačkou Jiřinou Lukešovou Uměleckou prémii (1952). Celovečerní tvorba 50. let Do hrané celovečerní tvorby Jaroslav Mach pronikl v roce 1952, kdy debutoval komedií Slovo dělá ženu s Jiřinou Steimarovou a Oldřichem Novým. V první polovině 50. let natočil další komedii z vesnického prostředí Ještě svatba nebyla... (1954) s Janou Štěpánkovou, Mílou Pačovou a Jaroslavem Marvanem. Tento snímek o soupeření družstevníků dvou vesnic byl obohacen lidovými písněmi a tanci Moravského Slovácka. Tvorba 60. let Na počátku 60. let připravil Mach dramata Rychlík do Ostravy (1960) a Tažní ptáci (1961). V roce 1963 natočil krátkometrážní komedii Tchyně s Jiřinou Šejbalovou a Olgou Scheinpflugovou, následovanou satirou Preclík (1964) s Martinem Růžkem. V roce 1965 vytvořil sportovní příběh o problémech českého fotbalu Fotbal, kde si dokonce zahrál epizodní roli fotbalového diváka. V druhé polovině 60. let se Machova tvorba výrazně proměnila. V roce 1966 natočil krimikomedii Nahá pastýřka, která se odehrává v atraktivním prostředí státního zámku Ronov. Kapitán Tronda v podání Vladimíra Menšíka zde vyšetřuje vraždu správkyně uměleckých sbírek a odhaluje padělatelský komplot. O dva roky později na tento úspěšný film navázal volným pokračováním Rakev ve snu viděti... (1968), kde se opět objevil Bohumil Šmída v roli podvodníčka Felixe Pacínka. Mezi jeho významné filmy z tohoto období patří také hořká komedie Klec pro dva (1967), která poskytla Vladimíru Menšíkovi jednu z jeho nejlepších filmových příležitostí. Menšík zde ztvárnil roli prostého tiskárenského dělníka Čendy, který obětavě pečuje o svou nemocnou matku, než do jeho života vstoupí mladá dívka. Filmová kritika ocenila Menšíkův výkon jako výrazný posun od jeho typických komediálních rolí k hlubšímu hereckému projevu. Šedesátá léta uzavřel Mach satirou podle románu Ilfa a Petrova Zlaté tele s názvem Přehlídce velím já! (1969). Poslední tvorba Na začátku 70. let natočil Jaroslav Mach komedii o problémech rozvodu Tatínek na neděli (1971). Jeho posledním filmem byla komedie Zlatá svatba (1972) s Jiřinou Šejbalovou a Bohušem Záhorským v hlavních rolích. Snímek o manželském páru a jeho trampotách při přípravách na zlatou svatbu již Mach kvůli své náhlé smrti nestihl dokončit. Film po jeho úmrtí dokončili pomocní režiséři Václav Gajer a Zeno Dostál. Za komedii Zlatá svatba obdržel Jaroslav Mach Zvláštní cenu poroty in memoriam (1973) na XI. Festivalu českých a slovenských filmů v Plzni. Televizní tvorba Jaroslav Mach se jako režisér uplatnil i v Československé televizi. Natočil dokumenty Kvartet F-dur Americký a Trio G-moll (oba z roku 1956) a hranou dlouhometrážní televizní inscenaci z roku 1970 na námět Karla Matěje Čapka-Choda Chvojka. Odkaz Jaroslav Mach byl všestranným režisérem, jehož tvorba byla žánrově velmi různorodá – od dramat, komedií, satir a pohádek až po kriminální filmy a sportovní snímky. Často byl také spoluscenáristou svých filmů. Přestože některé jeho filmy nesou znaky doby, ve které vznikly, zanechal v české kinematografii výraznou stopu především svými komediemi a detektivkami z 60. let.