Eva Vidlařová

Eva Vidlařová, 16. prosince 1947, Brno, Československo – 12. března 2021, Brno, Česká republika, herečka a disidentka. Eva Vidlařová, známá také pod přezdívkou Truda (někdy psáno jako Trůda či Trúda), vystudovala vysokou dopravní školu v Žilině, kde získala titul inženýrky. Její herecká kariéra začala v roce 1975, kdy úspěšně prošla konkurzem a získala roli Trůdy Pezzové ve hře Pezza versus Čorba v Divadle na provázku (dnes Divadlo Husa na provázku). Tato role jí přinesla celoživotní přezdívku, pod kterou byla známá v divadelních i filmových kruzích. V Divadle na provázku působila nejen jako herečka, ale také jako tajemnice, a zůstala mu věrná až do roku 1992, kdy odešla do důchodu. Filmová kariéra Přestože Eva Vidlařová byla primárně divadelní herečkou, objevila se i v několika významných českých filmech, kde ztvárnila menší, ale zapamatovatelné role. Širokému publiku se stala známou především jako uklízečka Kiliánová ve filmu Dušana Kleina Jak básníkům chutná život (1987), kde její postava výrazně přispěla k autentickému vykreslení maloměstského prostředí. Její další významnou rolí byla manželka nadporučíka Růžičky v komedii Tankový prapor (1991), kde hrála po boku Miroslava Donutila. V roce 1992 se objevila ve filmu Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntag, kde ztvárnila jednu z vesničanek. Mezi její další filmové role patří řeznice Eliška ve filmu Kalamita (1981) režisérky Věry Chytilové. Filmografie Evy Vidlařové zahrnuje také snímky Cesta kolem mé hlavy (1985) a Únos moravanky (1983), kde se rovněž představila v menších rolích. Disidentská činnost Vedle herecké kariéry byla Eva Vidlařová významnou osobností brněnského disentu. První odpor proti komunistickému režimu si začala uvědomovat již na střední škole. Chartu 77 nepodepsala, neboť odmítala jakýkoliv dialog s režimem. Do kontaktu s disentem se dostala díky Janu Šabatovi, synovi Jaroslava Šabaty. V Divadle na provázku se stala duší protirežimního odporu – nad jejím pracovním stolem visely k podpisu aktuální petice, informace o Chartě a samizdaty všeho druhu. V roce 1988 držela 16denní hladovku za propuštění politických vězňů, což mělo negativní dopad na její zdraví. Opakovaně byla zatýkána StB a měla dokonce svého „osobního estébáka". I po sametové revoluci zůstala aktivistkou – byla například zadržena při barvení nápisů na pomníku rudoarmějce na Moravském náměstí v Brně. Krátce také organizovala chod redakce v Necenzurovaných novinách. Závěr kariéry V roce 1992 na Evu Vidlařovou dolehl únavový syndrom, který si přivodila hladovkou a neúnavným bojem proti komunismu. Kvůli zdravotním problémům odešla z místa tajemnice v Divadle na provázku a postupně přestávala hrát. Její poslední divadelní inscenací byla Báječná léta pod psa v režii Iva Krobota, premiérovaná 3. února 1996. V souvislosti se svým onemocněním se začala zajímat o alternativní medicínu. Eva Vidlařová zemřela 12. března 2021 ve věku 73 let v Brně.