Ilona Kubásková, 10. 9. 1905 Trutnov - 29. 3. 1972 Praha, česká herečka.
Počátky kariéry a divadelní působení
Ilona Kubásková, občanským jménem Marie Kubásková, studovala dramatický obor Státní konzervatoře v Praze. Svou profesionální dráhu zahájila v polovině 20. let a prošla řadou významných divadelních scén. Působila v Českém studiu Vladimíra Gamzy v Praze (1924-1925), Sečestealu E. A. Longena (1925), Tylově divadle v Nuslích (1925-1926), Gamzově Uměleckém studiu (1926-1927), pražské Komorní činohře v Rokoku (1927), Divadle Vlasty Buriana (1927-1929), Intimním divadle (1929-1932), Městském divadle na Kladně (1932-1933) a Divadle D 34 režiséra E. F. Buriana (1933-1941). Během okupace byla herečkou Divadla na Vinohradech (1941-1942) a třebíčského Horáckého divadla (1942-1944). Po skončení války se vrátila k E. F. Burianovi do jeho Divadla D 46 (1945-1946), odkud po rozkolu s Burianem odešla s dalšími osmnácti herci. Následně působila v zájezdovém Vesnickém divadle (1948-1957) a svou divadelní kariéru uzavřela v Krajském divadle v Klatovech (1957-1960).
Filmová kariéra
Ve filmu debutovala již ve 30. letech rolí nezaměstnané ve snímku Na sluneční straně (1933) režiséra Vladislava Vančury. Kvůli divadelním závazkům se na filmovém plátně znovu objevila až o čtrnáct let později. V poválečném období se její filmografie začala rozrůstat o charakterní role, které jí přinesly popularitu. Mezi její významné role patří postava císařovny Barbory Celské v historickém dramatu Jan Roháč z Dubé (1947), sousedka Polánková v parodii Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949) režiséra Martina Friče, měšťka ve sklepě v Krškově Revolučním roce 1848 (1949) a sestra u MUDr. Jana Janského v dramatu Tajemství krve (1953).
Vrchol filmové tvorby
V 50. letech pokračovala ve spolupráci s režisérem Martinem Fričem, který se stal jejím nejčastějším režisérem. Ztvárnila roli ženy člena závodního výboru Václava Pince ve Fričově komedii Nechte to na mně (1955). Divácky velmi populární se stala její role lakotné Filoménky, ženy krupaře Johana Bašty (Josef Hlinomaz) v pohádce Dařbuján a Pandrhola (1959). V 60. letech, již jako penzistka, se věnovala rozhlasu a filmování. Objevila se jako domovnice Bláhová v Bílé sponě (1960), preclíkářka ve Floriánovi (1961), trafikantka v Kohout plaší smrt (1961), babička s kozou v Král králů (1963), matka Pepka v Na laně (1963) a svačinářka v komedii Einstein kontra Babinský (1963).
Pozdní tvorba
V druhé polovině 60. let ztvárnila roli nápovědy v Podskalského komedii Bílá paní (1965), ženy na chodbě ve Zlaté renetě (1965) Otakara Vávry, pokladní cirkusu v Kachyňově Ať žije republika (1965) a domovnice v Hanibalově Škole hříšníků (1965). Dále se objevila jako domovnice v dětském filmu Pan Tau jde do školy (1970), paní v Dědeček, Kylián a já (1966), chovatelka v Když má svátek Dominika (1967) a hysterická žena v Na Žižkově válečném voze (1968). Její poslední filmovou rolí byla babka v Jirešově ...a pozdravuji vlaštovky (1972), který měl premiéru až dva měsíce po hereččině smrti. Ojediněle se objevila také v televizní tvorbě, například v dramatu Lidé na křižovatce (1970).
Ilona Kubásková zemřela 29. března 1972 v Praze ve věku nedožitých 67 let. Během své kariéry vytvořila přes dvě desítky filmových rolí a zapsala se do historie české kinematografie jako výrazná charakterní herečka menších, ale zapamatovatelných rolí.