Oldřich Celerýn

Oldřich Celerýn (11. 3. 1928 Ostrava-Svinov – 30. 1. 1973 Brno), český divadelní a filmový herec. Divadelní začátky a studium Oldřich Celerýn absolvoval v letech 1946–1950 studium herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Po ukončení studia nastoupil do Těšínského divadla v Českém Těšíně, kde působil do roku 1953. Po absolvování dvouleté vojenské služby se jeho profesionální kariéra spojila s Brnem, když v roce 1953 nastoupil do činohry Státního divadla v Brně (dnes Národní divadlo Brno), kde setrval až do své předčasné smrti v roce 1973. Divadelní kariéra V souboru Mahenovy činohry vytvořil během necelých dvaceti sezón přes sedmdesát větších či menších postav v poměrně širokém charakterovém pojetí. Krátce po příchodu do brněnského divadla zazářil v titulní roli Mahenovy hry Jánošík (1954). Následovaly role v shakespearovském repertoáru, například ve hře Zkrocení zlé ženy (1955). Významnou příležitostí byla pro Celerýna velká role knížete Zlatohlava v Tylově hře Tvrdohlavá žena, kterou mělo brněnské Státní divadlo na repertoáru pět let (1961–1966). K jeho nejvýraznějším divadelním rolím patřila titulní postava v Büchnerově hře Vojcek (1962), kde mohl naplno rozvinout svůj herecký talent. Zaujal také jako Eilif v Brechtově dramatu Matka Kuráž (1964), Zajíček v Jiráskově Lucerně (1966) a Hugo v Držičově hře Dundo Maroje (1969). V závěru své kariéry ztvárnil postavu Rumcajse ve hře Stanislava Lichého Jak se stal Rumcajs loupežníkem (1970) a Bláhu ve Stroupežnického Našich furiantech (1971). Svou poslední divadelní roli nastudoval ve hře Chroust, opět z tvorby Jiřího Mahena (1972). Filmová a rozhlasová tvorba Před filmovou kamerou se Oldřich Celerýn objevoval spíše výjimečně. K jeho nejvýznamnějším filmovým rolím patří účinkování v komedii Pane, vy jste vdova! (1970) režiséra Václava Vorlíčka, kde se objevil po boku hvězd jako Iva Janžurová, Jiří Sovák či Olga Schoberová. Dále účinkoval ve filmech Veliká příležitost (1950) a Anděl blažené smrti (1966). Hrál také v několika televizních inscenacích brněnského televizního studia. Bohaté uplatnění našel v brněnském rozhlase, kde mimo jiné vystupoval jako zpěvák a šansoniér. Působil také v dabingu. Brněnská televize pořídila záznam divadelního představení Nebožtík Nasredin (1964), kde Celerýn účinkoval. Závěr života Oldřich Celerýn zemřel tragicky 30. ledna 1973 v nedožitých pětačtyřiceti letech; spáchal sebevraždu skokem z balkónu herecké ubytovny na ulici Veveří v Brně. Podle vzpomínek tehdejších kolegů nebyl jeho dobrovolný odchod úplným překvapením – Celerýn marně toužil po velkých rolích, jichž se mu v té době v divadle nedostávalo, k depresivním náladám přispěl i fakt, že jej opustila manželka. Přesto za sebou zanechal výraznou stopu v české divadelní historii, především jako všestranný charakterní herec brněnské divadelní scény.