Ladislav Večeřa

Ladislav Večeřa (20. 5. 1929, Napajedla – 5. 11. 1977, Brno) byl český divadelní a filmový herec. Navzdory otcovu přání, který nesouhlasil s jeho hereckou dráhou, se rozhodl věnovat divadlu. Vyučil se drogistou a jako student přerovské SPŠ hrál v rodném městě v ochotnickém spolku Vojan. Po neúspěšném pokusu o přijetí na Pražskou konzervatoř nastoupil jako elév v Divadle bratří Čapků Teplice-Šanov (1948–1950). Herectví nakonec vystudoval na brněnské JAMU, kterou absolvoval v roce 1954. Jeho domovskou scénou se stalo brněnské Divadlo bratří Mrštíků, kde působil v letech 1954–1957 a poté znovu od roku 1959 až do své předčasné smrti v roce 1977. Mezitím strávil dva roky v angažmá v královéhradeckém divadle (1957–1959). Na divadelních prknech ztvárnil mimo jiné roli Håkona Håkonssona v Ibsenových Nápadnících trůnu. Filmová kariéra Svůj filmový křest absolvoval Ladislav Večeřa na Slovensku, kde ztvárnil roli nezaměstnaného cihláře Jozefa Haviara v Lettrichově sociálním dramatu Bratia (1961) podle předlohy Petra Jilemnického. V tomto filmu ho namluvil Karol Machata. Do českého filmu vstoupil jako milenec hlavní hrdinky Aleny Vránové v psychologickém snímku Třiatřicet stříbrných křepelek (1964), který podle stejnojmenné Trefulkovy novely natočil Antonín Kachlík. Významnou rolí v jeho filmografii byla postava jednoho z agentů kontrašpionáže – muže s krycím označením Z – ve špionážním dramatu Štěpána Skalského Anděl blažené smrti (1965). Ze spolupráce s brněnským televizním studiem stojí za zmínku postava Vasila ve čtyřdílném televizním seriálu Legenda o živých a mrtvých (1971), kde ztvárnil ruského velitele partyzánů. Normalizační období Během následujícího desetiletí vytvořil Ladislav Večeřa menší i větší role dělníků, venkovanů, funkcionářů a otců dospívajících dětí v normalizačních filmech. Spolupracoval především s režisérem Antonínem Kachlíkem, pod jehož vedením natočil filmy Jezdec formule risk (1973), kde hrál střelmistra Berana, který pomáhá mladému delikventovi najít správnou cestu, dále Dvacátý devátý (1974), Náš dědek Josef (1976) a O moravské zemi (1977). Kromě toho se objevil ve filmu Jiřího Svobody Oddechový čas (1977) a v několika slovenských produkcích, jako byly Ohnivé križovatky (1974), Život na úteku (1976) a Do posledného dychu (1976), kde se podílel na zobrazení protifašistického odboje na Slovensku. Osobnost a odkaz Ladislav Večeřa patřil k charakterním hercům, kteří dokázali přesvědčivě ztvárnit širokou škálu postav od dělníků přes funkcionáře až po partyzánské velitele. Jeho herecký projev byl civilní a autentický, což mu umožňovalo věrohodně ztvárňovat postavy z lidového prostředí. Přestože většina jeho filmových rolí spadá do období normalizace, kdy československá kinematografie podléhala ideologickým tlakům, dokázal i v těchto podmínkách odvést profesionální herecký výkon. Ladislav Večeřa zemřel předčasně ve věku pouhých 48 let v Brně, kde strávil většinu své profesionální kariéry. Jeho filmografie čítá přibližně osm celovečerních filmů a několik televizních projektů, které představují trvalý odkaz jeho hereckého umění.