Jiří Fiala

Jiří Julius Fiala se narodil 14. září 1892 na Smíchově v Praze a zemřel 3. srpna 1974 v Praze. Byl český hudební skladatel, herec a dirigent. Narodil se do umělecké a muzikantské rodiny Fialů. Jeho otec Ferdinand Fiala byl koncertním mistrem, bratr Ferdinand Fiala (1888–1953) architektem, hercem a scénografem, strýc Karel Fiala (1871–1931) úředníkem a hercem a bratranci Ferenc Futurista (vlastním jménem František Fiala; 1891–1947) a Eman Fiala (1899–1970) herci. Hudební vzdělání a divadelní začátky Nejdříve se učil na klavír u Antonína Čejky. Po absolvování gymnázia studoval na Pražské konzervatoři varhany a skladbu u Josefa Kličky, Františka Spilky, Karla Steckera a Jindřicha Kàana a mistrovský kurs u Vítězslava Nováka. Absolvoval v roce 1915. Stal se kapelníkem kina Světovid v Nuslích (orchestr hrál hudební doprovod k němým filmům). V letech 1916–1922 byl dirigentem operetního divadla Aréna na Smíchově a po dva další roky nuselského Tylova divadla (oblíbeného „Tyláčku"). V roce 1925 se stal šéfem opery v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, poté kapelníkem u divadelní společnosti Adolfa Marka v Poděbradech. Po krátkém působení na Slovensku se stal dirigentem Vinohradské zpěvohry (1929–1932). Filmová kariéra a skladatelská tvorba V této době se začal intensivně zabývat filmem. Komponoval filmovou hudbu, řídil filmové orchestry a spolupracoval i s filmovými scenáristy. Jako filmový skladatel se v letech 1933 – 1945 podepsal pod sedmnácti úspěšnými a umělecky velmi hodnotnými snímky. Je autorem hudby k třiceti pěti celovečerním filmům a k nespočetným filmům krátkým a reklamním. Mezi jeho nejvýznamnější filmové práce patří hudba k filmům Maryša (1935) režiséra Josefa Rovenského, Babička (1940) Františka Čápa, Muzikantská Liduška (1940) Martina Friče a Pantáta Bezoušek (1941) Jiřího Slavíčka. Po válce napsal hudbu opět k filmům (tentokrát již méně úspěšným) režisérů Václava Wassermana (Nadlidé, 1946), Martina Friče (Polibek ze stadionu, 1947 a Bylo to v máji, 1950), Františka Čápa (Muzikant, 1947) a Miroslava Cikána (Na konci města, 1954 a Muž v povětří, 1955). Herecká činnost a další aktivity Příležitostně se objevoval i v menších filmových rolích. Nejčastěji to byly postavy dirigentů a hudebníků. Příležitostně se v letech 1922 – 1945 zjevil i ve filmech v rolích jemu nejbližších – v postavách dirigentů a hudebníků – dirigenty v české a německé verzi komedie Hrdina jedné noci (1935) a dramatech Srdce v celofánu (1939), Maskovaná milenka (1940), Pohádka máje (1940), Advokát chudých (1941) a Experiment (1943), varhaníka v melodramu Františka Čápa Preludium (1941) a klavíristu v poetické komedii Řeka čaruje (1945). S Milošem Hajským byl spoluautorem scénáře k němému snímku Werther (1926) a u krátkého filmu Struny mluví (1940) zastával post asistenta režie a střihače. Pozdější období a odkaz Mezi léty 1940–1944 byl ještě zaměstnán jako hudební poradce, dirigent a dramaturg v divadle Uranie v Praze-Holešovicích. V poválečných letech dále spolupracoval s filmem a rozhlasem a po mnoho let byl funkcionářem Svazu českých skladatelů a Ochranného svazu autorského. Řada jím zhudebněných filmových písní se ještě řadu let zpívaly a byly reprizovány také v rozhlase (rovněž pro rozhlas psal hudba). Významnou položku ve Fialově tvorbě tvoří filmová hudba, kterou napsal k bezmála třiceti celovečerním titulům, později skládal také pro krátké dokumenty.