Věra Laňková

Věra Laňková, narozená 21. května 1921 ve Slavkově u Brna, Československo, byla česká herečka, která se během své kariéry uplatnila především v menších filmových rolích. Původním jménem Věra Weinsteinová, provdaná Křístková, používala také pseudonym Vinařická. Její herecká dráha začala po absolvování Státní konzervatoře v Brně v roce 1942, kdy během okupace působila v divadelních společnostech. Divadelní kariéra Po druhé světové válce se Věra Laňková věnovala především divadelnímu herectví. V letech 1945-1949 byla členkou brněnského Svobodného divadla, následně působila v Městském divadle Kladno (1949-1950) a poté strávila téměř desetiletí ve Vesnickém divadle (1951-1959), kde získala cenné herecké zkušenosti. Filmová kariéra Před filmovou kamerou se Věra Laňková začala objevovat od počátku 60. let, kdy ztvárnila menší, ale charakteristické role. Její filmografie zahrnuje především epizodní postavy, které však byly důležitou součástí českých filmů. V roce 1961 se představila jako manželka radního ve filmu Florián, následně hrála stávkující ženu v dramatu Černá dynastie (1962) režiséra Štěpána Skalského. V roce 1963 ztvárnila roli účetní v psychologickém dramatu Naděje režiséra Karla Kachyni, kde hlavní role ztvárnili Rudolf Hrušínský a Hana Hegerová. Pozdější filmová tvorba V průběhu 70. a 80. let pokračovala Věra Laňková v budování své filmografie drobnými, ale výraznými rolemi. Objevila se jako sekretářka ve filmu Tam, kde hnízdí čápi (1975), jako zákaznice v komedii Léto s kovbojem (1976) a jako členka skupiny Bajo trio v oblíbeném filmu Adéla ještě nevečeřela (1977). Téhož roku si zahrála vesničanku v komedii Proč nevěřit na zázraky. V roce 1978 ztvárnila příbuznou v psychologickém dramatu Sólo pro starou dámu, posledním filmu Jiřiny Šejbalové. Následující rok se objevila jako doručovatelka ve filmu Smrt stopařek (1979). V 80. letech se představila jako recitátorka v Krejčíkově satiře Prodavači humoru (1984), jako vrátná v Olmerově Anthonyho šanci (1986) a jako pokladní ve Figurkách ze šmantů (1987). V roce 1988 si zahrála svatebčanku ve Smyzczkově komedii Sedm hladových. Divákům však nejspíše utkvěla v paměti jako bodrá sousedka Kolovecká ve Šteindlerově komedii Vrať se do hrobu (1989), kde svými uštěpačnými poznámkami častovala hlavního hrdinu v podání Milana Šteindlera. V tomto filmu také zpívala píseň "Já s písničkou jdu jako ptáček", která byla původně složena pro pohádku Obušku, z pytle ven! z roku 1955. Věra Laňková patřila k herečkám, které sice nezískaly hlavní role ve významných filmech, ale svým profesionálním přístupem k menším úlohám přispěla k autenticitě mnoha českých filmů od 60. do konce 80. let 20. století.