Eva Lecchiová

Eva Lecchiová, narozená 24. dubna 1946 v Praze, česká herečka, která se proslavila především svou dlouholetou divadelní kariérou a menšími, avšak výraznými rolemi v české kinematografii. Divadelní začátky a kariéra Eva Lecchiová začala svou hereckou dráhu bez formálního hereckého vzdělání, když v pouhých sedmnácti letech nastoupila do Uměleckého souboru ministerstva vnitra, kde působila jednu sezónu (1963-1964). Následně zamířila do Těšínského divadla v Českém Těšíně (1964-1965), kde rovněž setrvala krátce. V letech 1965-1970 působila ve Státním divadle Oldřicha Stibora v Olomouci a poté dva roky ve Východočeském divadle v Pardubicích (1970-1972). Zásadní zlom v její kariéře přišel v roce 1972, kdy nastoupila do Divadla F. X. Šaldy v Liberci, kde se stala jednou z klíčových opor hereckého souboru a působí zde dodnes. Za téměř pět desetiletí v libereckém divadle vytvořila řadu stěžejních postav domácího i světového repertoáru. Z dřívějších let si zaslouží zmínku představení jako Tom Jones, Když my mrtví procitneme nebo Maja. V pozdějších letech se dlouhodobému úspěchu těšil klasický Pygmalion, hrála také ve Feydeauově frašce Dámský krejčí nebo ve hře Žena a Megera. V roce 2014 oslavila 50 let svého působení na divadelních prknech. Kromě Liberce hostovala i na jiných scénách, například ve hře Klářiny vztahy v pražském Švandově divadle. Filmová kariéra Filmografie Evy Lecchiové je nepočetná, ale zahrnuje několik zajímavých rolí v české kinematografii. Její filmový debut se uskutečnil v roce 1964, kdy se jako dívka Růžena objevila v povídkovém filmu Místo v houfu, konkrétně v segmentu Jak se kalí ocel. V roce 1977 ztvárnila roli učitelky v dětském filmu Jak se točí Rozmarýny režisérky Věry Plívové-Šimkové, který vypráví příběh o natáčení filmu s dětskými herci. V roce 1980 si zahrála maminku Moravcovou v rodinném dramatu Jen si tak trochu písknout režiséra Karla Smyczka, které sleduje příběh dvou třináctiletých pražských chlapců. Významnou rolí v její filmografii byla postava Stupkové, matky Michala, ve filmu Proč? (1987), opět pod režijním vedením Karla Smyczka. Tento sociálně-kritický snímek, inspirovaný skutečnými událostmi, se zabývá tématem fotbalového chuligánství a jeho dopady. V roce 1988 se objevila v hořké komedii Sedm hladových, kde ztvárnila pacientku léčebny pro obézní. V roce 1990 si zahrála Soukupovou, Petrovu matku, v dramatu Zkouškové období režiséra Zdeňka Trošky, které zachycuje studentské prostředí v době sametové revoluce. Její zatím poslední filmovou rolí byla německá matka v historickém dramatu Krev zmizelého (2005) režiséra Milana Cieslara, které vypráví příběh matky a dcery na pozadí dramatických událostí od druhé světové války až po 60. léta. Televizní tvorba Eva Lecchiová se objevila také v několika televizních projektech. Účinkovala v seriálech jako Kriminálka Anděl (2008), Aféry (2011), Škoda lásky (2013) a Specialisté (2017). Česká televize také pořídila záznam úspěšného divadelního představení Slaměná židle z roku 2007, ve kterém účinkovala. Přestože filmová a televizní tvorba představuje u Evy Lecchiové jen menší část její umělecké činnosti, její divadelní kariéra ji řadí mezi významné české herecké osobnosti s pozoruhodnou profesní dráhou trvající více než půl století.