Daniela Vacková

Daniela Vacková, narozená 21. října 1954 v Praze, je česká herečka, režisérka, dramaturgyně, pedagožka a spisovatelka. Svůj výrazný herecký talent poprvé představila v pražském Divadle na okraji, odkud odešla studovat herectví na Divadelní akademii múzických umění v Praze. Po absolutoriu nastoupila na dvě sezóny do angažmá jako herečka Činoherního studia Ústí nad Labem, odkud přešla do Západočeského divadla Cheb. Později se vrátila do Prahy, kde působila jako umělkyně na volné noze. Filmová kariéra Daniela Vacková se poprvé na filmovém plátně objevila v drobné roli v životopisném dramatu o političce M. Kudeříkové natočeném J. Jirešem pod názvem … a pozdravuji vlaštovky. O pár let později přišla Vackové do cesty studentka v Balíkově psychologickém filmu Zrcadlení a rok nato si obdobnou roli střihla u K. Kachyni v Setkání v červenci. Další epizodní role na Vackovou čekaly v postavě komorné ve Vláčilově životopisném filmu o skladateli A. Dvořákovi Koncert na konci léta, v roli zdravotní sestry z resuscitačního oddělení v Herzově vědeckofantastickém hororu Upír z Feratu nebo v učnici Malé z Traplova dramatu Velké přání. V 80. letech si Vacková rolí exkluzivní prostitutky Marie Luisy v Matějkově komediích z prostředí prvorepublikového nevěstince Anděl s ďáblem v těle a Anděl svádí ďábla podstatně rozšířila svou filmografii o postavu, na kterou se nezapomíná. Ve filmu Upír z Feratu, který režíroval Juraj Herz, ztvárnila zdravotní sestru na resuscitačním oddělení. Tento snímek vypráví příběh o unikátním automobilu, který jezdí na nestandardní pohon – krev svého řidiče či řidičky. Hlavní roli řidičky sanitky Mimy, která se nechá přemluvit, aby se ujala šoférování "krvelačného" auta z dílny automobilky Ferat, ztvárnila Dagmar Veškrnová (dnes Havlová). Tím, kdo mladou ženu pro spolupráci zlanaří, je bývalý závodník Kříž a nynější zástupce firmy Ferat, jehož ztvárnil Petr Čepek. Herec s uhrančivým pohledem a ďábelským charizmatem svým projevem rovněž přispěl k potemnělé náladě filmu. Daniela Vacková měla to štěstí, že si ve filmu kromě epizodních či vedlejších rolí mohla zahrát i pár rolí hlavních, ať to již byla postava židovské houslistky Idy Fischerové v koprodukčním milostném snímku polského režiséra J. Majewského Slaná růže nebo hlavní ženská hrdinka v Koskově filmu Zemřeš, kdy budeme chtít. Film Slona róza (v polském originále Słona róza) je klasický melodramat vyprávějící historii fascináce a lásky Poláka Marka Wolského k židovské houslistce Idě, na pozadí reality, do které vstupuje fašismus. Marek a Ida naváží známost, jejich vztah se stává stále intenzivnější. V této době fašismus intenzivně vstupuje do každodenního života. Kvůli svému původu je Idě vypovězeno místo v hotelu. Oba se rozhodnou odjet na venkov k malíři Hrusovi. Těsně před odjezdem jí Marek koupí místní suvenýr, růži uchovanou v solance. Vackovou jsme mohli vidět i v několika televizních seriálech, ať již jde o legendární My všichni školou povinní L. Ráži, adrenalinový Hop nebo trop J. Chlumského nebo o koprodukční německý Fugger z Ausburgu či italský seriál F. Costy Na větrné hůrce. Seriál My všichni školou povinní natočil v roce 1984 režisér Ludvík Ráža. Sledujeme v něm životní příběhy žáků, učitelů i jejich rodin, které spojuje jedna škola. Setkáme se s malým prvňákem Jirkou Olivou, jeho bratrem Lubošem, s Jitkou Povejšovou a Barčou Hrdinovou, Jolankou a Jindrou Joklovými, jejich rodiči soudcem Olivou (Jiří Bartoška) a jeho ženou (Jana Šulcová), herečkou oblastního formátu Alicí Povejšovou (Jana Preissová) a jejím manželem, hudebníkem Filipem Povejšem (Václav Hanzlík). Současná činnost V současnosti Vacková svou hereckou práci směřuje především k dětem, dospívajícím a jejich rodičům s vlastním cestovním a autorským Divadlem matky Vackové, které objíždí s velkým úspěchem štace po republice s představením Šamanka. Herečka a režisérka Daniela Vacková se vyjma své umělecké práce věnuje také literární tvorbě a podnikání s vlastním divadlem. Vacková také již řadu let úspěšně pracuje jako dramaturg a lektor na rozličných letních hereckých školách a mimo to vede herecký spolek dětí a mládeže. Po převratu a s přibývajícími léty na Danielu Vackovou jakoby filmaři zapomněli a její živelný naturel zůstává k velké škodě obyčejných diváků ležet nevyužit.