Otto Čermák

Otto Čermák, 21. 2. 1882, Praha, Rakousko-Uhersko – 13. 8. 1962, Praha, Československo, herec a divadelní režisér. Divadelní začátky a kariéra Otto Čermák pocházel z Prahy, kde se vyučil typografem a tomuto řemeslu se zpočátku také věnoval. K profesionálnímu herectví se dostal až ve svých třiceti letech, kdy v roce 1913 získal angažmá v Pištěkově divadle v Praze. Do konce první světové války působil v holešovické Uranii. Nejdelší a nejvýznamnější divadelní angažmá strávil v Brně, kde v letech 1919-1930 hrál v Národním divadle. Zde si také poprvé vyzkoušel profesi divadelního režiséra. V následujících letech vystřídal několik divadelních scén – krátce působil v kladenském Středočeském divadle, Divadle J. K. Tyla v Plzni, Moravském divadle v Olomouci (1930-1931) a Divadle Anduly Sedláčkové, kde přijal stálé angažmá v roce 1943. Po osvobození se stal členem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (1945-1946) a krátce působil jako herec i šéfrežisér ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (1946-1947). Svou divadelní dráhu zakončil v Divadle Jiřího Wolkera v Praze (1953-1958). Filmová kariéra Otto Čermák se ve filmu začal objevovat až ve druhé polovině 30. let. Do roku 1945 ztvárnil pouze čtyři menší role – Hájka v baladickém dramatu Lidé pod horami (1937) režiséra Václava Wassermana, primáře nemocnice ve Fričově dramatu Muž z neznáma (1939), starostu Jakuba Smoly v melodramatu Madla zpívá Evropě (1940) Václava Binovce a faráře ve Fričově přepisu povídky Vítězslava Hálka Muzikantská Liduška (1940) s Jiřinou Štěpničkovou v hlavní roli. Poválečná filmografie Po osvobození se Otto Čermák začal ve filmu objevovat častěji. Jeho nejznámější a rozsahem největší rolí byla postava císaře a českého a uherského krále Zikmunda Lucemburského v historicky prvním českém barevném filmu Jan Roháč z Dubé (1947) režiséra Vladimíra Borského. V následujících letech ztvárnil řadu menších, ale výrazných postav v českých filmech. Objevil se jako dělník v nedokončeném snímku Výlet pana Broučka do zlatých časů (1949), jako děda Buráň ve Velké příležitosti, jako purkmistr Pazdera ve filmu Zvony z rákosu, jako Daniel Suk v historickém dramatu Temno (1950) a jako družstevník Václav v komedii Slepice a kostelník (1950). Závěr kariéry V 50. letech pokračoval Otto Čermák v natáčení menších rolí, často pod režijním vedením Václava Kršky. Zahrál si postavu Bárty v komedii Racek má zpoždění, nakladatele knih Václava Krameria v životopisném snímku Posel úsvitu (1950), sazeče Kuneše ve filmu Mikoláš Aleš, pokladníka Karase v Mladých letech a šišlavého člena obecního výboru v Haškových povídkách ze starého mocnářství (1952). Mezi jeho poslední filmové role patřil rychtář v historickém dramatu Psohlavci (1955) a děda-pacient v dramatu Sny na neděli (1959), kterým zakončil svou filmovou kariéru. Otto Čermák byl charakteristický svou menší zavalitější postavou, sugestivním obličejem a zvláštním hlasem, což mu umožňovalo ztvárňovat především charakterní a tragické role s vnitřním svárem a duševním rozkolísáním. Kromě herectví se věnoval také pedagogické činnosti na brněnské konzervatoři (1920-1934).