Sylvie Daníčková

Sylvie Daníčková, narozená 10. dubna 1935 v Mladé Boleslavi, je česká herečka, konferenciérka, překladatelka a redaktorka. Proslavila se především svým působením na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu, kde uváděla pořady souboru Laterna magika. Její dětství bylo poznamenáno zatčením otce na začátku druhé světové války, díky čemuž vyrůstala se sestrou u dědečka lékaře v Dolním Bousově, který je vedl k ideám masarykovského humanismu a vlastenectví. Mezi lety 1945 až 1948 navštěvovala Francouzské gymnázium s rodilými francouzskými učiteli. Následně vystudovala historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Filmová kariéra V českém filmu si Sylvie Daníčková zahrála několikrát, většinou v drobnějších či epizodních rolích. Její nejvýznamnější filmovou postavou byla slečna Barbora Jandová, přezdívaná Pusinka, ve filmu Florenc 13,30 režiséra Josefa Macha z roku 1957. V této české filmové veselohře ztvárnila dopravní dispečerku z pražského autobusového nádraží Florenc, která tvoří hlavní dějovou osu snímku spolu s postavou řidiče autobusu Jana Chalupy (Josef Bek). Pro natáčení tohoto filmu byla v největším ateliéru na Barrandově postavena část autobusové stanice Florenc včetně dispečerské budky s Pusinkou, na což se pak nastřihávaly reálné záběry Florenc, což působilo na diváky jako menší šok. Mezi další filmy, ve kterých se Sylvie Daníčková objevila, patří Konkurs, Hudba z Marsu, Kdyby tisíc klarinetů, Muž v povětří, Letiště nepřijímá, Roztržka a Páté oddělení. Je známá především díky filmům Kdyby tisíc klarinetů (1965), Hudba z Marsu (1955) a Letiště nepřijímá (1960). Ve filmu Kdyby tisíc klarinetů, československém celovečerním filmovém muzikálu z roku 1964 režisérů Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka, se objevila v dívčím pěveckém sboru spolu s dalšími začínajícími herečkami a zpěvačkami z experimentálních divadelních souborů nebo souborů divadel malých forem. Laterna magika a EXPO 58 Během studií na Univerzitě Karlově získala Sylvie Daníčková příležitost vystupovat jako jedna ze čtyř konferenciérek na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu. Její součástí byl i projekt Laterny magiky, ke které se dostala při svém účinkování ve filmovém komparzu, když ji tam objevil režisér Alfréd Radok. Laterna magika vznikla jako reprezentativní kulturně-propagační program Československé republiky pro mezinárodní výstavu Expo 58, která se konala od 17. dubna do 19. listopadu 1958 v Bruselu. Vytvořením projektu byl pověřen divadelní režisér Alfréd Radok spolu se svým bratrem Emilem a scénografem Josefem Svobodou, kteří v projektu zrealizovali myšlenku propojení filmové projekce s živou jevištní akcí. Mezi další spolupracovníky patřili mj. Jaroslav Stránský jako produkční a vedoucí inscenačního plánu, Miloš Forman jako scenárista, režiséři Vladimír Svitáček a Ján Roháč, choreograf Jiří Němeček, výtvarnice kostýmů Erna Veselá, herečky Zdeňka Procházková, Sylva Daníčková a Valentina Thielová. Diváci během 50 minut viděli to nejzajímavější z tehdejšího Československa. Originalita programu spočívala v tom, že dění na plátně bylo organicky propojeno s živou akcí na jevišti. Konferenciérka, dnešním slovníkem moderátorka, tak vedla dialog s dvěma svými kopiemi ve třech různých jazycích. Hudebníka Jiřího Šlitra zase ve hře na klavír postupně na plátně doplnili jeho klonové s dalšími nástroji, čímž vznikl celý „Šlitr orchestr". Československý pavilon v Bruselu s Laternou magikou v čele získal hlavní cenu, žádosti o světové turné souboru přicházely odevšad – z New Yorku, Tokya, Moskvy. Překladatelská a redaktorská činnost Sylvie Daníčková je také známá jako publicistka a překladatelka. Po roce 1989 působila v redakci Akademického bulletinu tiskového odboru AV ČR, kde po deset let mj. publikovala rozhovory s předními českými vědci, které vyšly knižně pod názvem Skrytá poselství vědy. Za dlouholetou popularizaci vědeckých poznatků byla v roce 2009 oceněna Čestnou medailí Vojtěcha Náprstka. Je také autorkou cestopisných fejetonů a próz, přeložila z němčiny staroturecké pohádky. Mezi její díla patří kniha Modřinky, pojďte k nám! vydaná v Praze Státním nakladatelstvím dětské knihy v roce 1962. Z němčiny přeložila dílo Křišťálový serail: u nočních ohňů karavan od Elsy Sophie von Kamphoevener, které vydal Vyšehrad v roce 2002. Jejím životním partnerem a přítelem byl mezi lety 1958 až do jeho smrti v roce 1969 český klavírista, malíř a hudební skladatel Jiří Šlitr, spoluzakladatel legendárního divadla Semafor.