Beatrice Straight

Režisér se může plácat po zádech, když jeho představitel nebo představitelka hlavní role bojuje o prestižní zlatou sošku. Očividně totiž odvedl dobrou práci, když rozdával pokyny nad scénářem a pomáhal udržovat věrohodnost či intenzitu hereckého projevu. A co teprve, když se z vašeho obsazení uchází o Oscara hned pět lidí? Naposledy k tomu došlo roku 1976, tedy v době, kdy hollywoodští filmaři začali víc spoléhat na vizuální vyjadřování a pohyblivou kameru. Trochu tak možná upozadili herecké výkony, jež si jejich předchůdci během klasické studiové éry zvykli snímat dost staticky a divadelně. Jestliže tedy můžeme nějaké filmy nazývat „hereckými“, minimálně z pohledu akademické pozornosti to je devět následujících klasických titulů, u nichž v dobrém smyslu nevíme, kam dřív stočit zrak.

Bědování nad nekonečným přívalem nepůvodních děl, pokračování a remaků je ve filmovém průmyslu možná oprávněné, ale rozhodně existují pozitivní výjimky. Některá pokračování milovaných hitů lidé zkrátka chtějí vidět, nové kabáty opatřené moderními efekty či aktuálními společenskými tématy mnohým látkám sluší. A proč by nešlo pomocí moderních technologií a současných autorů a autorek znovuoživit třeba následující díla, na nichž se zub času z různých důvodů podepsal a jejichž sdělení si zaslouží připomínat?

Nominace na letošní Oscary byly vyhlášeny a mezi poctěnými nechybí ani tragicky zesnulá hvězda filmu Black Panther, která se tak řadí do vzácné společnosti umělců.

Jak se pozná skutečně kvalitní herecký výkon? Otázka relativně složitá na komplexní odpověď, i když jedna celkem jednoduchá rovnice k posouzení existuje. A tou je konkrétně doba strávená ve finálním sestřihu filmu, která hercům či herečkám stačila na to, aby si jich všimla filmová akademie. Které osobnosti stihly posbírat oscarové vavříny za vůbec nejkratší čas před kamerou?