John Francis Lane

John Francis Lane, narozen 1. prosince 1928 v Tankertoně, předměstí Whitstable v Kentu, Anglie, byl anglický novinář, filmový kritik a herec. Zemřel 15. ledna 2018 v Cosenze v italské Kalábrii. Raný život a vzdělání John Francis Lane pocházel ze středostavovské rodiny. Vzdělání získal jako chovanec na Royal Grammar School ve Worcesteru a později, ke konci druhé světové války, studoval na Dulwich College v Londýně. Po studiích pracoval krátce jako jevištní manažer v londýnském West Endu. V roce 1949 poprvé navštívil Itálii, kam následoval svého německého přítele z Paříže, kde tehdy studoval na Sorbonně. Po studiu italštiny na Florentské univerzitě se v roce 1951 usadil v Římě, kde našel prostředí tolerantnější k jeho homosexualitě než tehdejší Británie. Novinářská kariéra Lane se stal uznávaným filmovým kritikem a novinářem specializujícím se na italskou kinematografii. Většinu svého života strávil v Římě, kde přispíval do mnoha britských novin a časopisů. Dlouhá léta působil jako římský korespondent časopisu "Films And Filming". Významná byla jeho spolupráce s deníkem The Guardian, pro který psal především nekrology italských kulturních osobností. Přispíval také do The Economist, kde komentoval italský život a kulturu. V roce 1975 byl oceněn titulem Cavaliere (rytíř) italského Řádu za zásluhy. Herecká kariéra Vedle své novinářské práce se Lane prosadil jako herec v menších rolích v mnoha italských filmech. Jeho herecká kariéra začala v roce 1960, kdy se objevil v kultovním filmu Federica Felliniho La Dolce Vita, kde ztvárnil novináře na tiskové konferenci. Tato role byla první z několika spolupráci s Fellinim. Ve stejném roce se objevil také ve filmech L'avventura režiséra Michelangela Antonioniho a Risate di gioia s Annou Magnani v hlavní roli. V průběhu 60. let hrál v několika významných italských filmech, včetně Felliniho 8½ (1963) a Il sorpasso (1962), kde měl větší roli jako právník Alfredo Roberto. V roce 1962 se také objevil ve filmu Maciste all'inferno jako kočí, což byl jeho jediný film žánru peplum (italské historické filmy s mytologickou tematikou). K jeho nejvýznamnějším rolím patří účinkování v kontroverzním filmu Piera Paola Pasoliniho I Racconti di Canterbury (The Canterbury Tales, 1972), kde hrál chamtivého mnicha. Dále se objevil v televizním seriálu Moses the Lawgiver (1974), v historickém dramatu Another Time, Another Place (1983) s Phyllis Logan, v televizním seriálu La piovra (1984) a v dramatu Black Tunnel (1986), kde ztvárnil amerického diplomata. Jeho poslední významnou rolí byla postava v dramatu Good Morning Babylon (1987) režisérů bratří Taviani. Přátelství s italskými režiséry a literární činnost Lane byl blízkým přítelem mnoha slavných italských režisérů, včetně Federica Felliniho, Michelangela Antonioniho a Piera Paola Pasoliniho. Díky svým hlubokým znalostem italské kinematografie a osobním vztahům s klíčovými postavami italského filmového průmyslu se stal uznávaným odborníkem na italský film. V roce 2013 vydal autobiografii s příznačným názvem "To Each His Own Dolce Vita" (Každému jeho vlastní sladký život), ve které zachytil své vzpomínky na zlatou éru italské kinematografie a kulturní život v poválečném Římě. V pozdějších letech žil v městečku Rende v Kalábrii, kde také v lednu 2018 zemřel.