Steffi Kühnert

Steffi Kühnert, narozená 19. února 1963 ve východním Berlíně v tehdejší Německé demokratické republice, je významná německá herečka a divadelní režisérka. Během své bohaté kariéry se objevila ve více než osmdesáti filmech a televizních produkcích, přičemž se etablovala jako jedna z respektovaných osobností německé kinematografie. Počátky kariéry a průlomové role Svou filmovou kariéru zahájila v roce 1978, ale širší uznání získala především díky spolupráci s renomovaným německým režisérem Andreasem Dresenem. Jejich první významný společný projekt byl film Grill Point (Halbe Treppe) z roku 2002, kde ztvárnila Ellen Kukowski, ženu v manželské krizi. Film, natočený dokumentárním stylem s velkým prostorem pro hereckou improvizaci, získal Stříbrného medvěda na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně a Kühnert si díky němu vysloužila uznání kritiky za přirozený a autentický herecký výkon. Spolupráce s Andreasem Dresenem Její spolupráce s Dresenem pokračovala v roce 2008 filmem Cloud 9 (Wolke 9), kde ztvárnila Petru, dceru hlavní hrdinky. Tento snímek, který se odvážně zabývá tématem lásky a sexuality ve stáří, byl oceněn na festivalu v Cannes. Vrcholem jejich spolupráce se stal film Stopped on Track (Halt auf freier Strecke) z roku 2011, kde hrála Simone Lange, manželku muže umírajícího na mozkový nádor. Za tento výkon byla nominována na Německou filmovou cenu v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli. Film, který realisticky a bez příkras zobrazuje proces umírání, získal řadu ocenění včetně hlavní ceny v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes. Mezinárodní uznání Mezinárodní pozornost si Steffi Kühnert vysloužila rolí manželky pastora ve filmu The White Ribbon (Das weisse Band) režiséra Michaela Hanekeho z roku 2009. Tento černobílý snímek, odehrávající se v německé vesnici těsně před první světovou válkou, získal Zlatou palmu v Cannes a byl nominován na Oscara. Kühnert zde prokázala svůj talent pro ztvárnění komplexních postav v historickém kontextu. Rozmanitost rolí Kühnert prokázala svou všestrannost účinkováním v různých filmových žánrech. V roce 2010 se objevila v upírském hororu We Are the Night (Wir sind die Nacht) režiséra Dennise Gansela, kde ztvárnila menší, ale významnou roli. V roce 2017 se podílela na filmu The Invisibles (Die Unsichtbaren), který vypráví skutečné příběhy židovských obyvatel, kteří přežili v Berlíně během druhé světové války. V roce 2017 se také objevila v pohádkovém filmu The Legend of Timm Thaler: or The Boy Who Sold His Laughter (Timm Thaler oder Das verkaufte Lachen), opět pod režijním vedením Andrease Dresena. Film je adaptací populárního německého románu Jamese Krüsse a vypráví příběh chlapce, který prodá své smích bohatému baronovi. V roce 2019 ztvárnila menší roli v oceňovaném dramatu System Crasher (Systemsprenger) režisérky Nory Fingscheidt, které získalo Stříbrného medvěda na Berlinale a reprezentovalo Německo v boji o Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Pedagogická a režijní činnost Vedle své herecké kariéry se Steffi Kühnert věnuje také pedagogické činnosti. Od listopadu 2009 působí jako profesorka herectví na prestižní Akademii dramatických umění Ernsta Busche v Berlíně, kde předtím pracovala jako hostující lektorka. Tato instituce patří k nejvýznamnějším divadelním školám v německy mluvících zemích a má vynikající mezinárodní reputaci. Od roku 2017 se Kühnert věnuje také divadelní režii v Meklenburském státním divadle ve Schwerinu a v Divadle Hanse Otta v Postupimi, čímž rozšířila své umělecké působení i za hranice herectví. Umělecký přínos Steffi Kühnert je ceněna především pro svou schopnost autenticky ztvárnit obyčejné lidi v neobyčejných situacích. Její herecký styl se vyznačuje přirozeností, citlivostí a schopností vyjádřit složité emoce bez přehnaných gest. Díky své všestrannosti a oddanosti hereckému řemeslu se stala jednou z nejvýraznějších německých hereček své generace, která dokáže přesvědčivě ztvárnit jak hlavní, tak vedlejší role v široké škále filmových žánrů.