Josef Maršálek

Josef Maršálek, 8. ledna 1920, Plzeň, Československo – 7. září 1973, Praha, Československo, herec Raná léta a vzdělání Josef Maršálek se narodil v Plzni, kde také vyrůstal a v roce 1939 dokončil místní reálné gymnázium. Poté odešel do Prahy studovat práva na Univerzitě Karlově, avšak jeho studia byla přerušena po uzavření vysokých škol nacistickými okupanty. Částečně ze zájmu, ale i bez možnosti jiného uplatnění nastoupil v rodné Plzni do Městského divadla, kde zahájil svou profesionální hereckou dráhu. Divadelní kariéra Poslední okupační sezónu strávil v kočovné společnosti Františka Sece (1944-1945). Po válce pak na krátkou dobu našel zázemí ve Východočeském divadle v Pardubicích (1945-1946). Od roku 1946 Josef Maršálek trvale žil a působil v Praze. Jeho první štací zde bylo Studio Národního divadla (1946-1948), které mělo být odrazovým můstkem pro mladou levicově orientovanou generaci začínajících herců. Studio působilo původně v Dlouhé ulici, později v budově Stavovského divadla. Přes politický podtext jeho činnosti uvedlo řadu kvalitních inscenací, Maršálek zde hrál například v představeních Ze života hmyzu nebo Car Ivan Hrozný. Studio Národního divadla bylo v roce 1948 zrušeno a Josef Maršálek našel nové angažmá v Městském oblastním divadle Praha-Žižkov (pozdější Divadlo S. K. Neumanna). Působil zde v letech 1948-1958, původně jako herec, ale díky své angažovanosti v řadách Komunistické strany brzy dostal i jiné možnosti uplatnění a v letech 1955-1958 byl ředitelem Divadla S. K. Neumanna. V roce 1958 nastoupil Josef Maršálek do Národního divadla, kde pak působil téměř až do své smrti. Původně byl angažován jako člen činohry, vzápětí ale získal post ekonomického náměstka ředitele, v letech 1961-1965 byl pak šéfem činohry Národního divadla. Na tomto postu jej v roce 1965 vystřídal Vítězslav Vejražka, Maršálek nicméně nadále zůstával činný v administrativě činohry, naposledy byl od roku 1971 vedoucím ekonomem Národního divadla. Filmová kariéra V době působení ve Studiu Národního divadla byl Josef Maršálek poprvé osloven filmaři. V nadčasovém dramatu z těsně předválečné doby Uloupená hranice (1947) debutoval poměrně výraznou rolí fanatického nacisty Langera, v nevelké úloze pážete jej pak můžeme zaregistrovat v historické komedii Alena (1947). S filmem spolupracoval pouze párkrát, a to zejména v období své herecké dráhy. Svoji filmografii sestavil z rolí zcela zfanatizovaného mladého nacisty a syna dřevorubce, německého Čecha (J. O. Martin) Hanse Langera, který v afektu zabije svoji matku (Marie Nademlejnská) i sestru (Milica Kolofíková) ve Weissově dramatu Uloupená hranice (1947), pážete v Cikánově historické komedii Alena (1947), strojníka Toníka Trunečka v dramatu Františka Čápa Znamení kotvy (1947), dělníka Milana Hoši v dramatu Velká příležitost (1949). V adaptaci povídky Boženy Němcové Divá Bára (1949) ztvárnil Vojtu, syna rychtáře, který je jedním z nápadníků hlavní hrdinky. Jinak nedostupná Bára je vůči neodbytným nápadníkům odmítavá, mezi nimiž vyčnívají hlavně Vojta s Josífkem (Josef Kemr). Při jedné nezištné službě se Bára seznámí s myslivcem (Robert Vrchota). Ten ji okouzlí, stejně jako ona jeho. Že mu na předsudcích nezáleží, dokáže později například tím, že se jako jediný nenechá odradit od tance s ní. Ve filmu Znamení kotvy (1947) režiséra Františka Čápa podle námětu a scénáře Jana Drdy ztvárnil roli strojníka Toníka Trunečka. Tajuplný příběh mladé dívky Pavly (Hana Vítová), která se své matce (Zdenka Baldová) záhadně ztratila před pěti lety, se odehrává v tmavých zákoutích bratislavského přístavu. Dívka byla unesena hypnotizérem Lascanim (Eduard Kohout), který vystupuje ve varieté a na svých cestách přijel právě do Pavlina rodného města. V optimistickém kolektivním dramatu ze života svazáků na stavbě Trati mládeže Velká příležitost (1949) ztvárnil roli dělníka Milana Hoši. Film vypráví příběh amnestovaného vězně, který chce poctivou údernickou prací odčinit své provinění a odhalí záškodníka, který se chystal otrávit cisternu s pitnou vodou. Po návratu z vězení odejde Toník Buráň na stavbu mládežnické tratě. Velitel tábora Horák se podiví, že Toník nenastoupil do svého původního zaměstnání. Po vyučení nastoupil v Baťových závodech, kde nejdříve pracoval na stavbě dráhy do Vizovic. Po jednom neštěstí na trati vyzvali komunisté dělníky ke stávce. Na nátlak otce, který u Bati také pracoval, Toník prozradil místo stávky. Jeho selhání se neutajilo a proto se mu spoluzaměstnanci začali vyhýbat. Také partyzáni mu za války nedůvěřovali. Do vězení se dostal za rvačku s bývalým kamarádem z trati, kterého těžce zranil. Aby odčinil své prohřešky, chce pracovat na stavbě. V souvislosti se svým nástupem do řídících funkcí omezil Josef Maršálek své umělecké aktivity a na dlouhou dobu naposledy hrál menší roli ve filmu Nevěra (1956). Herecký profil Hereckou dráhu a umění Josefa Maršálka můžeme zaznamenat do roku 1955. Vytvářel zejména různé milovnické, mladické a hrdinské role a úlohy v domácím a světovém repertoáru. Představoval je zejména svým mladickým temperamentním zjevem, mimikou, gesty, hlasem a dalšími výrazovými prostředky. Z malého množství divadelních rolí si vyjmenujme: klíčník (Car Ivan Hrozný), voják a hlasatel (Oblak a valčík), Dobroděj (Ze života hmyzu), Leopold Krüger (Když mramor oživne), plukovník (Kulový král), Karas Louda (Městečko na dlani), policejní prefekt (Nezvěstná) či don Felix (Opatřete si dvojníka). V pozdějších letech svoji hereckou dráhu a kariéru plně obětoval pro politické funkce, administrativní a ekonomické úkoly a zastupitelské a vedoucí posty. Josef Maršálek zemřel 7. září 1973 v Praze ve věku 53 let.