Václav Kyzlink

Václav Kyzlink, 23. 9. 1917, Olomoučany u Blanska, herec Václav Kyzlink byl významnou osobností brněnského divadelního herectví, který se narodil 23. září 1917 v Olomoučanech u Blanska. Pocházel z jihomoravského venkova a před svou hereckou kariérou se vyučil kovosoustružníkem. V letech 1938-1942 vystudoval herectví na brněnské Státní konzervatoři pod vedením Rudolfa Waltra. Během protektorátu získal své první profesionální angažmá u Východočeské divadelní společnosti v Pardubicích a později působil v Beskydském divadle v Hranicích na Moravě. Divadelní kariéra Po skončení druhé světové války se Václav Kyzlink vrátil do Brna, kde nejprve krátce působil v Národním divadle (1945-1946). Následně se stal členem brněnského Divadla mladých (1946-1948), ale nakonec zakotvil na přední brněnské scéně a v angažmá ve Státním divadle setrval přes třicet let (1948-1982). Na divadelním jevišti ztvárnil desítky menších rolí v dílech domácích i světových autorů. Mnoho příležitostí mu přinesla česká klasika jako Naši furianti, Paličova dcera či Lucerna, nebo osvědčená ruská díla jako Racek, Ženitba, Vojna a mír či Revizor. Řadu rolí odehrál v shakespearovském repertoáru, například v inscenacích Král Lear, Jindřich IV., Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic nebo Caesar a Kleopatra. Jednoho ze soudců si zahrál ve slavném justičním dramatu Dvanáct rozhněvaných mužů a na inscenaci dnes již legendární hry Návštěva staré dámy se podílel také jako asistent režie. Pro svůj jadrný projev byl často obsazován do rolí nejrůznějších lidových typů - od prohnaných po přihlouplé, více či méně sympatických ochmelků a měšťáků. Z jeho významných divadelních rolí lze jmenovat Jakuba Buška ve Stroupežnického Našich furiantech, Tobiáše Říhala v Shakespearově Večeru tříkrálovém nebo popeláře Doolittla v Shawově Pygmalionu. Filmová kariéra Koncem čtyřicátých let se Václav Kyzlink začal uplatňovat také před filmovou kamerou. Menší role hrál především ve filmech budovatelského žánru jako Veliká příležitost (1949), Anna proletářka (1952) nebo Rudá záře nad Kladnem (1955). Objevil se však i v hodnotnějších titulech padesátých let, například v komedii Dobrý voják Švejk (1956) nebo v průlomovém sci-fi snímku Vynález zkázy (1958) režiséra Karla Zemana. V šedesátých letech se objevil v několika nekonvenčních filmech, mezi něž patří Nikdo se nebude smát (1965) režiséra Hynka Bočana podle předlohy Milana Kundery a Stud (1967). Po delší přestávce pak odehrál svou poslední filmovou roli v epizodě ze života slavné pěvkyně Božská Ema (1979). Televizní a rozhlasová tvorba Kromě divadla a filmu pracoval Václav Kyzlink také v televizi, kde natočil řadu titulů různých formátů pro brněnské studio. Diváci jej mohli vidět například v populárním seriálu Slovácko sa nesúdí (1974). Působil také v rozhlase, kde účinkoval v mnoha hrách jako "Egmont", "Podivín", "Červená modrá fiala", "Cesty mužů", "Rub a líc", "Sklářská bouře", "Člověk, který nezemřel", "Aféra", "Bratrstvo", "Deset dní, které otřásly světem", "Nejkrásnější svět" či "Komedie o umučení" a "Hejtman Šárovec". Věnoval se rovněž dabingu, kde propůjčil svůj hlas postavám ve filmech jako Osud člověka nebo Viva Maria! Za svou uměleckou činnost obdržel v roce 1972 státní vyznamenání Za zásluhy a čestný titul Zasloužilý umělec. Václav Kyzlink zemřel v Brně 21. ledna 1991 ve věku 73 let. Přestože ve filmu ztvárnil převážně menší role, jeho dlouholetá divadelní kariéra a všestranný herecký talent z něj učinily respektovanou osobnost československé kultury druhé poloviny 20. století.