Name: Škola otců
Released: 1957
Duration: 100 min
Rating: 74
Cast: Karel Höger, Blažena Holišová, Vlasta Chramostová, Josef Mixa, Ladislav Pešek

Jindřich Pelikán přijíždí vyučovat z Brna do malého města. Zde se díky svému odlišnému a poctivému kantorskému přístupu dostává do konfliktu s vedením školy a některými kolegy a dokonce i s dětmi a jejich rodiči. Přesto si přísný učitel u dětí postupně získá oblibu a důvěru. Občané města však proti němu, uspořádají štvavou kampaň a i když se za něj nakonec postaví i sám předseda ONV Janouch, Pelikán se zklamaný vrací zpět domů. Snímek se zabývá nekonvenčním aktuálním tématem a přitom se vyhýbá jednostrannému a schematickému pohledu na přítomnou realitu. ŠKOLA OTCŮ se řadí mezi přední zástupce filmů tzv. občanského konceptu.

Herci a tvůrci 65

Karel Höger

učitel Jindřich Pelikán

Blažena Holišová

učitelka Andulka Novotná

Vlasta Chramostová

Pelikánova žena

Josef Mixa

ředitel školy Pohanka

Ladislav Pešek

učitel Bajtek

Vladimír Hlavatý

předseda MNV Janouch

Režie:

Ladislav Helge

Scénář:

Ivan KřížLadislav Helge

Hudba:

Gustav Křivinka

Komentáře k filmu Škola otců 3

Pete69

29 898 bodů 12. 11. 2023

Moc pěkný film, který mi bůh ví proč tak dlouho unikal. Karel Höger v roli učitele, který nechce nic dát zadarmo, přesto je spravedlivý a dobrý. Snímek krásně ukazuje třídní i sociální rozdíly a dopad na děti, skvělá režie, hudba klasická pro padesátá léta. Moc hezký lidský snímek.

kawa

3 388 bodů 27. 4. 2017

Toporný příběh učitele, který řeší manželskou krizi odchodem do malé vesnické školy. Na škole panuje atmosféra pseudospokojenosti, děti se neučí , ale dostávají výborné známky, podle přání mladého ambiciózního ředitele, který se chce především zavděčit předsedovi ONV a jeho ženě, s tím, že je to stupínek k povýšení. Hlavní hrdina jako jediný správný člověk v celé obci, bez chyb.... Slabý průměr.

Volpe

1 737 bodů 5. 1. 2021

U Školy otců mě zaujala poněkud rozporuplně jedna formální věc. Psychická a kritická propracovanost v kontrastu se zjednodušující dějovou schematičností. Na jedné straně je zde dáván velký prostor pro pochopení charakteru učitele Pelikána a porozumění motivací vedlejších postav. Na straně druhé je zde však přítomna dějová schematičnost v něčem až podobná filmům předchozí poloviny 50. let. Nalezli bychom zde atributizaci hlavní postavy jako světce, jenž pro ostatní trpí, zjednodušující reprezentaci celku i kostýmní klišé a poněkud černobílou kategorizaci. Film rozhodně nesnaží nenaplňovat přístup socialistického realismu k filmu – hlavní postava je psychicky propracována, kriticky se zde pohlíží na dělnictvo, jenž přejímá buržoazní zvyklosti či je zde kritika povyšování třídního uvědomění nad vzdělání – nicméně obsahuje některé zjednodušující prvky, které jsou sorele vlastní, a to ve výsledku nahlodává celkový dojem filmu.