Anna Gabrielová

Anna Gabrielová, vlastním jménem Hana Hähnelová, se narodila 9. srpna 1914 v Praze a zemřela 27. září 1996 tamtéž. Byla českou filmovou a divadelní herečkou, jejíž kariéra započala již v dětství a postupně se rozvinula do významné umělecké dráhy. Počátky kariéry Anna Gabrielová byla pro herectví objevena již jako šestiletá, když si jí ve vinohradském parku všiml filmový pracovník Robert Šlemr, manžel slavné herečky Růženy Šlemrové. Šlemr ji obsadil do role dcery hlavní představitelky v dnes již nedochovaném němém dramatu Manželé paní Mileny (1921). Toto první setkání s filmem mělo pro její budoucí kariéru rozhodující význam. Po této zkušenosti se rozhodla pro studium herectví na Státní konzervatoři Praha, kterou úspěšně absolvovala v roce 1937. Svou profesionální dráhu zahájila v Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích (1937-1939). Následně se vrátila do Prahy, kde získala angažmá v Městském divadle na Královských Vinohradech (1939-1948) a současně hostovala v Národním divadle a v Divadle Vlasty Buriana. Svou jevištní kariéru později uzavřela působením v souboru Pražské estrády (1948-1958). Filmová kariéra K filmování se Anna Gabrielová vrátila již jako začínající konzervatoristka rolí studentky ve filmu Před maturitou (1932). Mezi její nejvýznamnější filmové role patřily Heda Pěnová v komedii U pokladny stál (1939), Soňa ve filmu Noční motýl (1941), Bendová v dramatu Vina Vladimíra Olmera (1956) a Kryštofová v kriminálním snímku Kde alibi nestačí (1961). V komedii U pokladny stál ztvárnila dceru rady Pěny, kterého hrál Čeněk Šlégl. K této roli se dostala díky Vlastě Burianovi, u něhož byla v té době angažována v divadle. V oceňovaném filmu Noční motýl režiséra Františka Čápa se představila jako animírka Soňa. Třetí významnou rolí byla postava prostitutky v detektivce 13. revír (1946), která byla původně roztočena ještě za okupace J. A. Holmanem s Lídou Baarovou v hlavní roli a dokončena Martinem Fričem s Danou Medřickou již ve znárodněném filmu. Poválečná tvorba Po válce jí zestátněná kinematografie nabídla především menší vedlejší role. Objevila se ve filmech Zelená knížka (jako Oldova matka), Krakatit (jako teroristka), Anna proletářka (jako dámička v baru), Mladá léta (jako žena berního), Zlatý pavouk (jako modistka), Vina Vladimíra Olmera (jako Bendová), Florenc 13:30 (jako žena ve frontě), Konec jasnovidce (jako žena), Kde alibi nestačí (jako Jelínková), Svatá hříšnice (jako nevěstina matka) a Tajemství velikého vypravěče (jako Kateřina M.). V televizi nikdy nepracovala s výjimkou účasti v pořadu Kavárnička dříve narozených (1985). Kromě filmové a divadelní činnosti spolupracovala také s rozhlasem. Po svatbě používala prodloužené jméno Anna Gabrielová-Nádvorníková. Závěr života V devadesátých letech 20. století ji vyhledalo několik spisovatelů a novinářů, kterým ochotně poskytla rozhovory a vzpomínky na dobu své umělecké činnosti. Anna Gabrielová zemřela v zapomenutí 27. září 1996 v Praze ve věku 82 let. Přestože nepatřila mezi nejznámější hvězdy československé kinematografie, zanechala za sebou pozoruhodnou filmografii čítající více než dvě desítky filmů, v nichž spolupracovala s významnými režiséry a herci své doby. Její herecký talent se projevil zejména v charakterních a vedlejších rolích, které dokázala ztvárnit s přesvědčivostí a profesionalitou.