Josef Stehlík

Josef Stehlík, narozen 8. července 1908 v Modřanech u Prahy, zemřel v roce 1971 v Praze, byl český operetní zpěvák a herec. Divadelní kariéra Po krátké praxi u menších divadel a společností se Josef Stehlík ve svých pětadvaceti letech stal stálým členem nuselské scény Tylova divadla, které později změnilo název na Divadlo na Fidlovačce a Městské divadlo na Fidlovačce. Na této scéně působil v letech 1933 až 1940 a následně 1945 až 1963, tedy téměř třicet let. V poslední válečné sezóně (1944–1945) byl členem Divadla Odeon v Praze. Po odchodu na penzi v roce 1963 se už na divadelní prkna nepostavil. Stehlík se během své dlouhé divadelní kariéry uplatňoval v desítkách menších i větších rolích v klasickém i moderním operetním repertoáru. Operetní role Josef Stehlík ztvárnil řadu významných rolí v operetách a hudebních komediích. Mezi jeho známé role patří Zřízenec v hudební komedii Nanebevzetí plukovníka Heiliga s režií Miroslava Kratochvíla, Mexiko Kid ve slavné muzikálové komedii Jiřího Brdečky, Jana Rychlíka a Vlastimila Hály Limonádový Joe aneb Koňská opera za režie Václava Tomšovského, François v Offenbachově operetě Pařížský život režiséra Jiřího Císlera a Zákazník v hudební komedii Nebe za pár tisíc. Na Fidlovačce se objevil také jako Vojta v operetě Na Svatém kopečku, Čerňák v Na tom našem dvoře, Krejza v Muzikantské Lidušce, Pán ze Severinu v Podskalákovi, Lický ve Vdově Kláře, Markýz v Hostinci U Mirandoliny, Laternier v Charlottě a loupežnících, Zvonimir Slavko ve Vinobraní, Pořadatel ve Valašské nevěstě, Grician a Popandopulo ve Svatbě v Malinovce, Mřínek v Kulatém světě, Jednooký v Dobrý vítr do plachet, Josef Bakoš v Trembitě, Člen SNB v Usnul v pyramidě, Pan Rypáček v Teče voda proti vodě, Menke v Tichém domě, Angelot v Loutce, Dráb v Perlách panny Serafínky, Markýz de Lazare v Krásné Saskii, Belzebub v Čert jde do finále, Střelmistr v Emilek a dynamit a Hostinský ve Vídeňské krvi. Filmová kariéra Po odchodu na penzi a do ústraní se Josef Stehlík překvapivě dostal i do české kinematografie 60. let. Vždy však vytvářel na plátně jen malé a epizodní roličky, které zůstaly pouze na nízkém počtu tří. Filmová práce byla tedy jen pouhou okrajovou, příležitostnou prací, která navíc znamenala pouhé zpestření herce na odpočinku. Debutoval až ve svých padesáti pěti letech jako Rožek ve válečném partyzánském dramatu Smrt si říká Engelchen (1963) režisérů Jána Kadára a Elmara Klose podle stejnojmenného románu spisovatele Ladislava Mňačka. O tři roky později si Stehlík zahrál za jeden rok ve dvou kriminálních filmech, byly ovšem jeho poslední. Nejprve se uvedl jako příslušník VB v detektivce režiséra Ivo Tomana Slečny přijdou později (1966) se Svatoplukem Benešem, Eduardem Dubským, Stanislavem Fišerem, Bohumilem Šmídou a Robertem Vrchotou podle povídky Karla Štorkána a Vladimíra Kaliny Poslední klíč. Naposledy naší kinematografii obohatil roličkou zvanou domovní důvěrník děda Vlasák v kriminálce s Miroslavem Horníčkem, Jaroslavem Satoranským, Květou Fialovou, Gabrielou Vránovou a Lubomírem Lipským pod názvem Smrt za oponou (1966) Antonína Kachlíka podle knihy Pavla Hejcmana. Další činnost a odkaz Josef Stehlík ojediněle spolupracoval také s Československou televizí a Československým rozhlasem. Zemřel v roce 1971 v Praze ve věku šedesáti tří let. Zesnul téměř deset let po odchodu na penzi, pět let po své poslední filmové roli. Přesný den a měsíc jeho skonu není znám. Ač zemřel polozapomenutý, patří právem do dějin českého operetního divadla. Ke konci své umělecké a životní kariéry se i třikrát postavil před filmové kamery.