Jean Bouise

Jean Bouise (3. června 1929, Le Havre – 6. července 1989, Lyon) byl francouzský herec, který se proslavil především jako jeden z nejvýznamnějších představitelů vedlejších rolí ve francouzské kinematografii. Divadelní začátky a vzdělání Narozený v přístavním městě Le Havre, Jean Bouise původně vystudoval Vysokou školu chemie v Rouenu. Jeho profesní dráha se však začala ubírat jiným směrem v roce 1950, kdy absolvoval divadelní kurz. Osudovým se pro něj stalo setkání s režisérem Rogerem Planchonem, s nímž se podílel na založení Théâtre de la Comédie v Lyonu. Později byl také součástí divadelního souboru Théâtre de la Cité ve Villeurbanne, který se v roce 1972 transformoval na Théâtre National Populaire (TNP). V těchto divadlech ztvárnil řadu rolí v klasických hrách jako Georges Dandin, Tartuffe nebo Dobrý voják Švejk. Filmová kariéra Do filmového světa vstoupil Jean Bouise v 60. letech. Jeho první filmovou rolí byla postava v snímku L'autre Cristobal režiséra Armanda Gattiho z roku 1962, který byl uveden na festivalu v Cannes v roce 1963, ale nikdy se nedostal do běžné distribuce. Skutečný průlom v jeho kariéře přišel s podporou politického thrilleru Z (1969) režiséra Costy-Gavrase, kde ztvárnil postavu Georgese Piroua. Tento film, který získal Oscara za nejlepší zahraniční film, výrazně zvýšil Bouisův profil a otevřel mu dveře k dalším významným rolím. Významné filmové role V průběhu 70. let se Jean Bouise etabloval jako jeden z nejrespektovanějších charakterních herců francouzského filmu. Objevil se v řadě významných snímků jako The Shameless Old Lady, L'Aveu, Out 1, The Return of the Tall Blond Man with One Black Shoe, Section spéciale a Monsieur Klein. Za svůj výkon ve válečném dramatu Le vieux fusil (The Old Gun, 1975) po boku Philippa Noireta a Romy Schneiderové byl nominován na Césara za nejlepšího herce ve vedlejší roli. V tomto filmu ztvárnil Françoise, přítele hlavního hrdiny, který pomáhá ukrýt jeho rodinu před nacisty. Druhou nominaci na Césara získal o dva roky později za roli v kriminálním dramatu Le Juge Fayard dit Le Shériff. Prestižní francouzskou filmovou cenu nakonec získal na třetí pokus za výkon ve fotbalovém dramatu Coup de tête (Hothead, 1979) režiséra Jeana-Jacquese Annauda, kde hrál po boku Patricka Dewaera. Spolupráce s Lucem Bessonem V 80. letech se Jean Bouise stal jedním z oblíbených herců režiséra Luca Bessona, který ho obsadil do všech svých raných filmů. Jejich spolupráce začala snímkem Le Dernier Combat (1983), kde Bouise ztvárnil starého muže, který znovu učí hlavního hrdinu mluvit. Následovaly filmy Subway (1985), kde hrál šéfa stanice metra, Le Grand Bleu (The Big Blue, 1988) v roli strýce Louise, a nakonec La Femme Nikita (1990), kde ztvárnil postavu sovětského diplomata. Tento poslední film byl dokončen až po Bouisově smrti a Besson mu jej věnoval speciální dedikací v titulcích. Herecký styl a odkaz Jean Bouise byl známý svým zdrženlivým a nuancovaným hereckým projevem. Jeho charakteristický vzhled s hustým knírem, hlubokým hlasem a krátkozrakýma očima za brýlemi ho často předurčoval k rolím znepokojivých postav, ale dokázal ztvárnit i postavy plné lidskosti, ve kterých byl mimořádně dojemný. Přestože byl především hercem vedlejších rolí, jeho výkony byly natolik výrazné, že se stal jednou z nepostradatelných tváří francouzského filmu 70. a 80. let. Jean Bouise zemřel 6. července 1989 v Lyonu na rakovinu plic. Svou nemoc skrýval za dobrou náladou, jak později poznamenal Luc Besson ve svém projevu na jeho počest: "Zmizel, aniž bychom si toho všimli." Je pohřben na hřbitově v Saint-Hilaire-de-Brens v departementu Isère. Byl manželem herečky Isabelle Sadoyan.