Lee Remick

Lee Remick, 14. prosince 1935, Quincy, Massachusetts, USA – 2. července 1991, Los Angeles, Kalifornie, USA, americká herečka Lee Ann Remick se narodila 14. prosince 1935 v Quincy ve státě Massachusetts jako dcera herečky Gertrude Margaret (někdy uváděné jako Patricia) Waldo a Francise Edwina "Franka" Remicka, majitele obchodního domu. Měla jednoho staršího bratra jménem Bruce. Její rodina měla irské a anglické kořeny. Po rozvodu rodičů byla vychovávána svou matkou v New Yorku, kde navštěvovala prestižní soukromou školu Hewitt School a studovala tanec ve Swoboda School of Dance. Později studovala herectví na Barnard College a v Actors Studio. Počátky kariéry Svůj profesionální herecký debut zaznamenala v roce 1952 v letním divadle v Hyannis v Massachusetts. O rok později, ve svých 18 letech, debutovala na Broadwayi v inscenaci "Be Your Age". V 50. letech začala hostovat v televizních antologických seriálech jako Armstrong Circle Theatre, Studio One in Hollywood, Robert Montgomery Presents, Kraft Television Theatre a Playhouse 90. Právě její výkon v epizodě Robert Montgomery Presents z roku 1956 upoutal pozornost režiséra Elia Kazana, který ji obsadil do svého filmu. Filmový průlom Filmový debut zaznamenala Lee Remick v roce 1957 v Kazanově snímku A Face in the Crowd, kde ztvárnila mladou mažoretku, která získá pozornost hlavního hrdiny Lonesoma Rhodese (Andy Griffith). Během natáčení v Arkansasu žila Remick s místní rodinou a cvičila točení hůlkou, aby byla v roli uvěřitelná. Její výkon, ačkoliv v menší roli, zaujal kritiky i diváky a ukázal její schopnost vyjádřit hloubku a nuance i s omezeným prostorem na plátně. Vzestup ke slávě Skutečnou hvězdou se stala díky své další filmové roli ve snímku The Long, Hot Summer (1958), adaptaci románu Williama Faulknera, kde ztvárnila svůdnou Eulu Varnerovou po boku Paula Newmana a Joanne Woodwardové. Film režíroval Martin Ritt a Remick v něm prokázala svůj talent pro ztvárnění jižanských postav. Zásadní průlom v její kariéře přišel s rolí v kontroverzním soudním dramatu Anatomy of a Murder (1959) režiséra Otto Premingera. V tomto filmu ztvárnila Laura Manionovou, údajnou oběť znásilnění, jejíž manžel (Ben Gazzara) je souzen za vraždu údajného násilníka. Film byl na svou dobu odvážný svým otevřeným přístupem k tématu sexuálního napadení a Remick v něm excelovala po boku Jamese Stewarta. Její výkon byl oceňován pro svou komplexnost a ambivalenci, která nechávala diváky v nejistotě ohledně pravdivosti její výpovědi. Vrchol kariéry V roce 1960 natočila svůj druhý film s Kazanem, Wild River, kde hrála po boku Montgomeryho Clifta. Téhož roku se objevila v televizní adaptaci Shakespearovy Bouře s Richardem Burtonem. Následoval film Sanctuary (1961) s Yvesem Montandem. Rok 1962 byl pro Remick mimořádně úspěšný. Zahrála si ve thrilleru Experiment in Terror po boku Glenna Forda, ale především ve filmu Days of Wine and Roses režiséra Blakea Edwardse. V tomto dojemném dramatu o alkoholismu ztvárnila Kirsten Arnesenovou, manželku Joea Claye (Jack Lemmon), která je svým mužem postupně vtažena do světa alkoholu a sama se stává alkoholičkou. Za tento výkon byla nominována na Oscara za nejlepší herečku. Bette Davis, která byla nominována ve stejném roce za film What Ever Happened to Baby Jane?, o Remick prohlásila: "Výkon slečny Remick mě ohromil, a pomyslela jsem si, že pokud prohraji Oscara, bude to s ní." Obě nakonec prohrály s Anne Bancroft za film The Miracle Worker. Další kariéra V polovině 60. let se Remick vrátila k filmům s Baby the Rain Must Fall (1965) se Stevem McQueenem podle scénáře Hortona Footea a The Hallelujah Trail (1965) s Burtem Lancasterem. V roce 1966 zazářila na Broadwayi v inscenaci Wait Until Dark pod režijním vedením Arthura Penna, kde hrála slepou ženu terorizovanou třemi zločinci. Představení bylo velkým úspěchem a běželo 373 repríz; Remick byla nominována na cenu Tony za nejlepší herečku. O rok později byla hra adaptována do úspěšného filmu s Audrey Hepburnovou v hlavní roli. Konec 60. let přinesl Remick role ve filmech No Way to Treat a Lady (1968) s Rodem Steigerem a Georgem Segalem, The Detective (1968) s Frankem Sinatrou a Hard Contract (1969) s Jamesem Coburnem. V roce 1970 se přestěhovala do Velké Británie, kde natočila filmy Loot (1970) a A Severed Head (1971). Pozdější kariéra V 70. letech se Remick objevila v několika významných filmech, včetně Sometimes a Great Notion (1971) a The Omen (1976), kde ztvárnila adoptivní matku dítěte, které je ve skutečnosti Antikristem. Film, režírovaný Richardem Donnerem, byl komerčně velmi úspěšný a stal se jedním z nejvýdělečnějších filmů roku 1976. Remick v něm hrála Katherine Thornovou, manželku amerického diplomata Roberta Thorna (Gregory Peck), která netuší, že jejich adoptivní syn Damien je ve skutečnosti synem ďábla. Následovaly filmy jako Telefon (1977) s Charlesem Bronsonem, The Medusa Touch (1978) s Richardem Burtonem a The Europeans (1979) režiséra Jamese Ivoryho. V roce 1980 se objevila ve filmu The Competition. Televizní tvorba Od 70. let Remick stále více pracovala v televizi, kde se stala královnou televizních filmů a minisérií založených na skutečných událostech. Mezi její nejvýznamnější televizní role patří titulní role v Jennie: Lady Randolph Churchill (1975), za kterou získala Zlatý glóbus a cenu BAFTA, role Kay Summersby v Ike: The War Years (1979) a role cizoložnice v The Letter (1982). V 80. letech pokračovala v televizní tvorbě s filmy jako Rearview Mirror (1984), Toughlove (1985), Of Pure Blood (1986) a Nutcracker: Money, Madness and Murder (1987), za který získala další nominaci na cenu Emmy. Její poslední role přišly v roce 1989, včetně role Sarah Bernhardtové v minisériálu Around the World in 80 Days a hlavní role v televizním filmu Dark Holiday. Osobní život Remick se 3. srpna 1957 provdala za producenta Billa Collerana, jehož tvorba zahrnovala pořady jako Your Hit Parade, The Dean Martin Show a The Judy Garland Show. Měli spolu dvě děti, Katherine Lee Colleranovou (nar. 27. ledna 1959) a Matthewa Remicka Collerana (nar. 7. června 1961). Remick a Colleran se rozvedli v roce 1968. 18. prosince 1970 se Remick provdala za britského producenta Williama Roryho "Kipa" Gowanse. Toto manželství trvalo až do její smrti. V roce 1988 založila produkční společnost s partnery Jamesem Garnerem a Peterem K. Duchowem. V dubnu 1991, jen několik měsíců před svou smrtí, obdržela hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. Odkaz a smrt Lee Remick zemřela 2. července 1991 ve věku 55 let ve svém domě v Los Angeles po statečném boji s rakovinou ledvin a jater. Nemoc jí byla diagnostikována v roce 1989 během natáčení ve Francii. V roce 1990 došlo ke krátkodobé remisi, ale rakovina se vrátila. Byla zpopelněna ve Westwood Memorial Park a na jejím pohřbu pronesli smuteční řeči její dobří přátelé Jack Lemmon a Gregory Peck. Její děti, Kate a Matt Colleranovi, zazpívali titulní píseň z jednoho z jejích broadwayských muzikálů "Anyone Can Whistle". Lee Remick zanechala trvalý odkaz jako talentovaná a všestranná herečka, která do každé role vnášela hloubku a realismus. Její schopnost ztvárnit širokou škálu postav, od svůdných žen v krizi po složité charaktery bojující s osobními démony, z ní učinila jednu z nejvýraznějších hereček své generace.