Brahim Hadjadj: Nejlepší filmy a seriály

?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Brahim Hadjadj: Filmy a seriály

  • Patrouille à l'Est
    Patrouille à l'Est (1971)
    Film
    80%
    1
  • Bitva o Alžír
    Bitva o Alžír (1966)
    FilmRole: Ali La Pointe

    Alžír, 7.října 1957. Francouzští vojáci donutí zajatce vyzradit adresu jednoho z posledních vůdců povstání Aliho Bodáka. Následuje retrospektiva. Bodák si s nejvěrnějšími připomíná klíčové okamžiky národně revolučního odboje, který trvá již tři léta. Nejprve zkouška: Ali dostane zbraň, kterou má zabít policistu, chybí mu však náboje... Po vyčištění vnitřních řad se odboj zaměří na přepadávání veřejných složek a krádeže zbraní, následují teroristické atentáty... Závěrečné záběry ukazují vítězství revoluce, která Alžír osvobodila 2. června 1962. Režisér Gillo Pontecorvo, původním povoláním novinář a aktivní účastník antifašistického odboje italské mládeže, se rozhodl Bitvu o Alžír natočit dokumentaristickou metodou. Po ročním studiu pramenů a zkoumání autentických míst alžírské revoluce realizoval "nezapomenutelný obraz", sugestivní výpověď, která má v řadě sekvencí sílu a věrohodnost autenticky snímaného materiálu. Ke zobrazení často naivní, primitivní metody osvobozeneckého boje v němž neexistuje objektivní etika dodává režisér: "Je to jako podzemní řeka, která se nakonec objeví na denním světle, je to neústupnost sdílená milióny lidí, kteří se domnívají, že všechny prostředky jsou dobré k dosažení svobody." Martin Jiroušek

    75%

    Alžír, 7.října 1957. Francouzští vojáci donutí zajatce vyzradit adresu jednoho z posledních vůdců povstání Aliho Bodáka. Následuje retrospektiva. Bodák si s nejvěrnějšími připomíná klíčové okamžiky národně revolučního odboje, který trvá již tři léta. Nejprve zkouška: Ali dostane zbraň, kterou má zabít policistu, chybí mu však náboje... Po vyčištění vnitřních řad se odboj zaměří na přepadávání veřejných složek a krádeže zbraní, následují teroristické atentáty... Závěrečné záběry ukazují vítězství revoluce, která Alžír osvobodila 2. června 1962. Režisér Gillo Pontecorvo, původním povoláním novinář a aktivní účastník antifašistického odboje italské mládeže, se rozhodl Bitvu o Alžír natočit dokumentaristickou metodou. Po ročním studiu pramenů a zkoumání autentických míst alžírské revoluce realizoval "nezapomenutelný obraz", sugestivní výpověď, která má v řadě sekvencí sílu a věrohodnost autenticky snímaného materiálu. Ke zobrazení často naivní, primitivní metody osvobozeneckého boje v němž neexistuje objektivní etika dodává režisér: "Je to jako podzemní řeka, která se nakonec objeví na denním světle, je to neústupnost sdílená milióny lidí, kteří se domnívají, že všechny prostředky jsou dobré k dosažení svobody." Martin Jiroušek

    2
  • Opium and the Stick
    Opium and the Stick (1970)
    FilmRole: Omar
    V roce 1950, v alžírské Kabylii, kladou tamní odbojáři odpor francouzské okupační armádě. Bachir se vrací do rodné vesnice, aby unikl bojům zuřícím v Alžíru. V Thale má dva bratry, Alího a Belaïda. První z nich se aktivně zapojil do ALN (Armáda národního osvobození) a bojuje proti kolonizátorům. Jeho starší bratr Belaïd je naopak přesvědčen o budoucnosti francouzského Alžírska. Bachir, rozpolcený rozporem ve vlastní rodině, se nakonec rozhodne zapojit do války a postaví se proti represím francouzské armády. Ta se marně snaží poštvat obyvatelstvo proti povstalcům pomocí dezinformací. Čím více času ubíhá, tím více se utlačovaní obyvatelé vesnice a okolí přiklánějí na stranu FLN (Fronta národní osvobození). Jejich domy a pole jsou v plamenech... Jedná se o filmovou adaptaci stejnojmenného románu *Opium a kyj* od Moulouda Mammeriho z roku 1965. Film byl jako první v alžírské kinematografii dabován do berberského jazyka (tamazight).
    74%
    V roce 1950, v alžírské Kabylii, kladou tamní odbojáři odpor francouzské okupační armádě. Bachir se vrací do rodné vesnice, aby unikl bojům zuřícím v Alžíru. V Thale má dva bratry, Alího a Belaïda. První z nich se aktivně zapojil do ALN (Armáda národního osvobození) a bojuje proti kolonizátorům. Jeho starší bratr Belaïd je naopak přesvědčen o budoucnosti francouzského Alžírska. Bachir, rozpolcený rozporem ve vlastní rodině, se nakonec rozhodne zapojit do války a postaví se proti represím francouzské armády. Ta se marně snaží poštvat obyvatelstvo proti povstalcům pomocí dezinformací. Čím více času ubíhá, tím více se utlačovaní obyvatelé vesnice a okolí přiklánějí na stranu FLN (Fronta národní osvobození). Jejich domy a pole jsou v plamenech... Jedná se o filmovou adaptaci stejnojmenného románu *Opium a kyj* od Moulouda Mammeriho z roku 1965. Film byl jako první v alžírské kinematografii dabován do berberského jazyka (tamazight).
    3
  • Chronique des années de braise
    Chronique des années de braise (1975)
    Film
    Chudý venkovan Ahmed opouští vesnici a odchází do města, kde doufá nalézt lepší život. Zde se setkává s bláznivým vizionářem Milhoudem, ale hlavně poznává bídu a nespravedlnost. Vypukne druhá světová válka, přichází jedna katastrofa za druhou a Ahmed je odveden do armády. Z Evropy se vrací v době propukajícího odboje a když se seznámí s revolucionářem Si Larbim, jde bojovat za vlast. Dnes už klasické dílo alžírské kinematografie, za něž režisér dostal v Cannes v roce 1975 Zlatou palmu, nebylo ve své době přijato jednoznačně. Bylo mu vyčítáno, že hlavním nepřítelem nejsou okupanti, ale sucho, že hlavního hrdinu hraje řecký herec, že je zkreslována role lidu. I přesto alžírské úřady povolily uvedení na festivalu v Cannes. Absurdní bylo, že i přes nejvyšší ocenění byl film puštěn do distribuce až po šesti měsících a s velmi skromnou reklamou. Nepochopitelná a nespravedlivá újma byla kompenzována jednoznačně nadšeným přijetím filmu během oslav dvaceti let od vypuknutí protifrancouzského povstání. Mohammed Lakhdar-Hamina je sice u nás neznámým režisérem, ale ve světě patří mezi vůdčí osobnosti alžírské kinematografie. Do dějin se zapsal především svou volnou trilogií Le vent des Aurès (1967, Cena za nejlepší debut v Cannes), Kronika žhavých let (1975) a Vent de sable (1982), v níž reflektuje klíčové okamžiky národních dějin.
    Žánry:Drama
    73%
    Chudý venkovan Ahmed opouští vesnici a odchází do města, kde doufá nalézt lepší život. Zde se setkává s bláznivým vizionářem Milhoudem, ale hlavně poznává bídu a nespravedlnost. Vypukne druhá světová válka, přichází jedna katastrofa za druhou a Ahmed je odveden do armády. Z Evropy se vrací v době propukajícího odboje a když se seznámí s revolucionářem Si Larbim, jde bojovat za vlast. Dnes už klasické dílo alžírské kinematografie, za něž režisér dostal v Cannes v roce 1975 Zlatou palmu, nebylo ve své době přijato jednoznačně. Bylo mu vyčítáno, že hlavním nepřítelem nejsou okupanti, ale sucho, že hlavního hrdinu hraje řecký herec, že je zkreslována role lidu. I přesto alžírské úřady povolily uvedení na festivalu v Cannes. Absurdní bylo, že i přes nejvyšší ocenění byl film puštěn do distribuce až po šesti měsících a s velmi skromnou reklamou. Nepochopitelná a nespravedlivá újma byla kompenzována jednoznačně nadšeným přijetím filmu během oslav dvaceti let od vypuknutí protifrancouzského povstání. Mohammed Lakhdar-Hamina je sice u nás neznámým režisérem, ale ve světě patří mezi vůdčí osobnosti alžírské kinematografie. Do dějin se zapsal především svou volnou trilogií Le vent des Aurès (1967, Cena za nejlepší debut v Cannes), Kronika žhavých let (1975) a Vent de sable (1982), v níž reflektuje klíčové okamžiky národních dějin.
    Žánry:Drama
    4
  • Cizinec
    Cizinec (1967)
    FilmRole: Arab
    72%
    5

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.