Angela Luce

Angela Luce, vlastním jménem Angela Savino, se narodila 3. prosince 1937 v Neapoli v Itálii. Je významnou italskou herečkou a zpěvačkou neapolských písní (canzone napoletana), která se během své dlouhé kariéry prosadila v divadle, filmu i hudbě. Počátky kariéry Svou uměleckou dráhu zahájila již ve 14 letech, kdy se zúčastnila každoročního hudebního festivalu Piedigrotta v neapolské čtvrti Chiaia, kde zpívala tradiční neapolskou píseň Zi Carmeli. Její filmový debut přišel v roce 1956, kdy v pouhých 19 letech účinkovala ve snímku Ricordati di Napoli pod vedením režiséra Pina Mercantiho. Zásadní zlom v její kariéře nastal, když ji "objevil" slavný neapolský dramatik Eduardo De Filippo, který ji obsadil do mnoha svých divadelních her a později s ní spolupracoval i na televizní inscenaci hry Il contratto. Filmová kariéra Angela Luce se během své kariéry objevila ve více než 80 filmech, což z ní činí jednu z nejvýraznějších italských hereček své generace. Spolupracovala s mnoha významnými italskými režiséry včetně Luchina Viscontiho, Piera Paola Pasoliniho, Maria Amendoly, Luigiho Zampy a Pupiho Avatiho. Mezi její nejvýznamnější filmové role patří účinkování v The Decameron (Il decameron, 1971) režiséra Piera Paola Pasoliniho, kde ztvárnila postavu Peronelly. V roce 1995 získala prestižní cenu David di Donatello za nejlepší herečku ve vedlejší roli ve filmu L'amore molesto (Nasty Love) režiséra Maria Martoneho. Tento film byl také nominován na Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes. Mezi její další významné filmy patří Malicious (Malizia, 1973), Roaring Years (Anni ruggenti, 1962) a The Second Wedding Night (La seconda notte di nozze, 2005), kde ztvárnila roli Suntiny Ricci. Hudební kariéra Vedle herectví se Angela Luce prosadila i jako zpěvačka neapolských písní. Její hlas byl zaznamenán v historických archivech neapolských písní a za své pěvecké umění získala řadu ocenění. Je také autorkou textů, přičemž její píseň Voglia, zhudebněná Angelem Fiorem, získala v roce 1984 cenu Premio Unicef. Mezi její známé písně patří La casa del Diavolo, Cara amica mia a So' Bammenella 'e copp' 'e Quartiere. V roce 1975 se zúčastnila prestižního hudebního festivalu v Sanremu, kde s písní Ipocrisia obsadila druhé místo. Spolupráce s významnými osobnostmi Během své kariéry měla Angela Luce možnost spolupracovat s nejvýznamnějšími italskými herci své doby, včetně Marcella Mastroianniho, Vittoria Gassmana, Vittoria De Sicy, Uga Tognazziho, Alberta Sordiho a legendárního Totò. S posledně jmenovaným natočila jeden ze svých nejoblíbenějších filmů Signori si nasce. Osobní život V osobním životě prožila Angela Luce dva významné vztahy. Prvním byl vztah s neapolským zpěvákem Peppinem Gagliardim a druhým s mužem jménem Amedeo, který nepocházel ze světa showbyznysu a zemřel v roce 1974. Angela Luce se nikdy nevdala ani neměla děti. Odkaz a uznání Angela Luce je považována za jednu z posledních div neapolské písně. Její všestranný talent jí umožnil vyniknout jak v herectví, tak ve zpěvu. V roce 2017, u příležitosti svých 80. narozenin, vyjádřila v novinovém rozhovoru vděčnost za to, že jí Bůh dal sílu, zdraví a silný, jasný hlas, díky němuž mohla zpívat bez mikrofonu a v kostele dokonce bez orchestru. Její umělecký přínos italské kultuře zůstává trvalý a významný.