Massimo Gaudioso

Massimo Gaudioso, narozen 18. února 1958 v Neapoli, Itálie, je významný italský scenárista, režisér a příležitostný herec. Vystudoval obchodní administrativu na univerzitě Federico II v Neapoli a následně pracoval v reklamní agentuře. Jeho profesionální dráha je úzce spjata především s italským filmovým průmyslem, kde se etabloval jako jeden z nejvýznamnějších scenáristů své generace. Počátky kariéry V letech 1983 až 1995 působil Gaudioso jako nezávislý scenárista a režisér, věnoval se tvorbě reklam, průmyslových filmů, institucionálních videí a krátkých dokumentů. Jeho celovečerní filmový debut přišel v roce 1996, kdy společně s Eugeniem Cappucciem a Fabiem Nunziatou spolurežíroval, spoluprodukoval a spoluscenáristicky vytvořil částečně autobiografický film Il caricatore (The Reel). Tento snímek získal několik ocenění, včetně ceny za nejlepší scénář na filmovém festivalu v Turíně a Ciak d'oro za nejlepší prvotinu. Po dalším společném filmu s Cappucciem a Nunziatou La vita è una sola (1999) se Gaudioso zaměřil především na scenáristickou tvorbu. Spolupráce s Matteem Garronem Od roku 2000 začala jeho dlouhodobá profesionální spolupráce s režisérem Matteem Garronem, která se stala klíčovou pro jeho kariéru. Společně vytvořili několik významných filmů, které získaly mezinárodní uznání. Mezi jejich nejvýznamnější společné projekty patří Gomorra (2008), který získal Grand Prix na festivalu v Cannes a Evropskou filmovou cenu za nejlepší scénář. Film Reality (2012), satirické drama o neapolském prodavači ryb posedlém účastí v italské verzi reality show Big Brother, získal Grand Prix na festivalu v Cannes. Dalším významným dílem je pohádkový film Tale of Tales (2015), který byl vybrán do soutěže o Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Následoval film Dogman (2018), temné drama inspirované skutečným případem, které bylo rovněž v soutěži o Zlatou palmu v Cannes. Vrchol kariéry a mezinárodní úspěch Gaudiosova kariéra vyvrcholila v posledních letech dalšími významnými projekty. V roce 2020 napsal scénář k emotivnímu filmu 18 Presents, který vypráví příběh inspirovaný skutečnou událostí o ženě, jež před svou smrtí připravila 18 dárků pro svou dceru na každé její narozeniny. V roce 2023 spolupracoval opět s Garronem na filmu Io Capitano, který sleduje cestu dvou mladých mužů ze Senegalu do Evropy. Tento film získal cenu za nejlepší režii na festivalu v Benátkách a byl italským kandidátem na Oscara v kategorii nejlepší mezinárodní film. Gaudioso se podílel také na scénáři k filmu The Catholic School (2021) a Strangeness (2022). Ocenění a uznání Během své kariéry získal Massimo Gaudioso četná ocenění, která potvrzují jeho výjimečný talent. Kromě již zmíněné Evropské filmové ceny za nejlepší scénář za film Gomorra obdržel čtyři ceny David di Donatello (italská obdoba Oscarů) a dvě ceny Silver Ribbon (Nastro d'Argento). Jeho scenáristická práce je charakteristická hlubokou psychologickou propracovaností postav, sociálním cítěním a schopností balancovat mezi realismem a poetickými prvky. Další spolupráce a styl Kromě Mattea Garroneho spolupracoval Gaudioso také s dalšími významnými italskými režiséry, jako jsou Carlo Verdone, Daniele Vicari, Gianni Di Gregorio a Luca Miniero. Jeho filmografie čítá více než 40 scénářů, což ho řadí mezi nejplodnější italské scenáristy. V roce 2016 se ujal také režie filmu Un paese quasi perfetto (An Almost Perfect Country). Gaudiosův scenáristický styl se vyznačuje citlivým přístupem k sociálním tématům, schopností vytvářet komplexní postavy a smyslem pro autentické dialogy, které přispívají k realistickému vyznění jeho filmů.