Ladislav Štaidl

Ladislav Štaidl se narodil 10. března 1945 ve Stříbrné Skalici a byl český hudebník, kytarista, pianista, dirigent, skladatel, textař, hudební aranžér, zpěvák a podnikatel. Zemřel 31. ledna 2021 v Praze ve Všeobecné fakultní nemocnici, kde podlehl komplikacím spojeným s nemocí covid-19. Hudební začátky a spolupráce s Karlem Gottem Ladislav Štaidl se od dětství zajímal o hudbu, hrál na kytaru a hned po maturitě v roce 1962 nastoupil ke kapele Crazy Boys, kterou zakládal společně s Miki Volkem, Ondřejem Suchým a Miroslavem Berkou. O rok později přešel do Semaforu (1963-1965), kde také začaly jeho skladatelské pokusy a kde se seznámil s Karlem Gottem. Svou úplně první píseň napsal pro Waldemara Matušku, vzápětí ale začal úzce spolupracovat s Karlem Gottem, pro kterého začal skládat hudbu spolu se starším bratrem, textařem Jiřím Štaidlem (1943-1973). Tito tři pak v roce 1965 založili vlastní divadlo Apollo, z jehož hudební skupiny vznikl Orchestr Ladislava Štaidla. V letech 1967-1987 byl Ladislav Štaidl vedoucím Orchestru Ladislava Štaidla, který plných dvacet let doprovázel zpěváka Karla Gotta. Po zřízení kategorie skupin v anketě Zlatý slavík bylo dvojí vítězství Orchestru Ladislava Štaidla v letech 1977-1978 jen logickým kopírováním hvězdné popularity Karla Gotta v té době. Z písní pro Karla Gotta je nutno připomenout především slavnou Kávu si osladím (1972), ale Štaidl psal také pro Helenu Vondráčkovou, Hanu Zagorovou nebo Jiřího Korna, překvapením může být komponování i pro umělce starší generace, jako byla Judita Čeřovská nebo Yvetta Simonová. Filmová a televizní tvorba Stejně jako další přední skladatelé své doby tak i Ladislav Štaidl byl vyzván ke komponování pro film a televizi. Ve filmu se poprvé objevil jako člen semaforského ansámblu v Kdyby tisíc klarinetů (1964). Skladatelskou činnost zahájil až v 70. letech, kdy z podnětu svého bratra Jiřího napsal hudbu pro muzikál Hvězda padá vzhůru (1974) na motivy Švandova dudáka. Ve stejné době napsal také některé písně pro film Romance za korunu (1975). Dále pak psal Štaidl hudbu k filmům a televizním inscenacím, ve filmu Radost až do rána z roku 1978 zpíval Jiří Korn, v roce 1979 přijal další velkou zakázku a složil hudbu k seriálu Zkoušky z dospělosti, později pak vybavil hudbou seriály Malý pitaval z velkého města (1986) a Chlapci a chlapi (1988). Mezi jeho nejznámější filmové práce patří Romance za korunu (1975), Requiem for a Maiden (1992) a 30 panen a Pythagoras (1977). Celkový počet filmů, inscenací a seriálů se Štaidlovou hudbou se pohybuje kolem 60-80, které režírovali významní režiséři jako Zbyněk Brynych, Jaromil Jireš, Juraj Jakubisko, Jaroslav Dudek, Hynek Bočan, Jiří Adamec, Ladislav Rychman, Karel Steklý, Evžen Sokolovský, Ján Roháč, Radúz Činčera, Tomáš Vondrovic a Jan Fuchs. Pozdější kariéra a osobní život V 80. letech pak skládal také pro Dalibora Jandu, koncem dekády se pak soustředil na tvorbu pro Ivetu Bartošovou, která byla tehdy jeho životní partnerkou. Po pádu socialistického režimu v roce 1989 se Ladislav Štaidl zcela vzdal své hudební kariéry, začal podnikat a v 90. letech napsal již jen několik písní pro Ivetu Bartošovou. Je autorem cca 200 písní a textů, nejčastěji psaných pro Karla Gotta, Dalibora Jandu, Darinu Rolincovou a Ivetu Bartošovou. Od září 1974 byl ženatý s JUDr. Annou Štaidlovou, rozenou Pleskotovou, s níž měl syny Jiřího a Jana a dceru Karolínu. Manželství se rozpadlo v roce 2001. Určitou dobu byl blízkým přítelem zpěvačky Ivety Bartošové, s kterou má syna Artura. V době socialismu získal titul zasloužilého umělce, v roce 1992 obdržel diamantovou desku za deset miliónů prodaných hudebních nosičů a 28. října 2015 jej prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.