Zora Rozsypalová

Zora Rozsypalová, 3. září 1922, Kroměříž – 23. ledna 2010, Ostrava, česká divadelní a filmová herečka. Narodila se do umělecké rodiny majitele kroměřížské velkodrogerie Antonína Rozsypala a jeho manželky Miloslavy. Díky matce, aktivní herečce místního ochotnického spolku, se již jako mladá dívka zapojila do regionální divadelní činnosti. Herecký křest si odbyla na prknech kroměřížského loutkového divadla a svůj zájem o herectví prohlubovala studiem výrazového tance. Po absolvování reálného gymnázia v Kroměříži (1941) byla přijata na Státní hudebně dramatickou konzervatoř v Brně, kterou kvůli uzavření škol za okupace dokončila až v roce 1945. Během války byla aktivistkou ilegální skautské organizace, absolvovala totální nasazení i vyšetřování gestapem a pořádala domácí divadelní představení. Divadelní kariéra První dva roky po válce působila v Horáckém divadle v Jihlavě (1945-1947), následně našla angažmá v Krajském oblastním divadle Olomouc (1947-1961), kde se začala uplatňovat především v postavách klasického repertoáru (Kleopatra v Antoniovi a Kleopatře, Gertruda v Hamletovi, Jelena ve Strýčku Váňovi). Od roku 1961 patřila k oporám činohry Státního divadla v Ostravě, kde zůstala až do svého odchodu do důchodu v roce 1991. Její doménou byly převážně tragicky laděné ženské typy – ztvárnila Raněvskou ve Višňovém sadu, Drahomíru v Tylově stejnojmenné hře, Euripidovu Medeu, Sofoklovu Antigonu, Erži Orbánovou v Kočičí hře či Runu v Radúzovi a Mahuleně. Během své divadelní kariéry vytvořila úctyhodných 230 rolí. Filmová tvorba Hereččiným filmovým debutem se stala role lékařky-brigádnice v budovatelském dramatu Velká příležitost (1949), což byla na dlouhou dobu její první a jediná filmová příležitost. Před kameru se vrátila až po více než desetiletém intermezzu , kdy jí byly svěřovány zejména role matek a učitelek (matka hlavního hrdiny ve filmu Žalobníci, 1960; teta ve snímku Králíci v trávě, 1961; třídní profesorka v Neobyčejné třídě, 1964; učitelka ve filmu Metráček, 1971 a vězeňská dozorkyně v dramatu ...a pozdravuj vlaštovky, 1972). Nejvýraznější kreaci předvedla v hlavní roli matky tří dcer v dodnes ne zcela doceněném sociálním dramatu Kateřina a její děti (1970). V tomto vesnickém dramatu ztvárnila vdovu Kateřinu Valigurovou, která se spolu se svými třemi dcerami marně snaží najít bezpečné místo ve světě prostřednictvím mužů. Nakonec se musejí spolehnout na vlastní síly a ženskou loajalitu. Film režiséra Václava Gajera potkal stejný osud jako řadu jiných snímků, do jejichž výsledné podoby brutálně zasáhly nůžky normalizačních cenzorů. Pesimistický tón a existenciální přesah, vycházející z charakteru československé kinematografie šedesátých let, ovšem ve filmu zůstaly. Civilně syrový příběh odehrávající se v zapadlé horské vesnici kdesi v Beskydech se proto dostal do kin až pět let po své realizaci – v roce 1975. Rozsypalové poslední, menší filmovou rolí byla účast ve filmu Věry Chytilové Hezké chvilky z roku 2006. Televizní tvorba a další umělecké aktivity Mnohem větší příležitosti než film jí nabídla televizní obrazovka, na které se objevovala pravidelně v řadě inscenací a televizních filmů již od počátku 60. let (Kořeny, 1962; Mulat, 1962; Pušky paní Carrarové, 1963; Lištičky, 1964; Strašidlo cantervillské, 1965; Vánice, 1965; Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, 1966; Páni Glembayové, 1967; Hotel Majestic, 1968; Slovanské nebe, 1968; Portrét, 1968; Černá kočka, 1969). V pozdějších letech účinkovala v televizních filmech jako Dopiš doma (1983), Umění nestárnout (1989), Hra pro tři (1990), Kámen v okně (1991) či Cestující bez zavazadel (1999). Největšího ohlasu zaznamenal seriál ostravského studia ČT Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka z roku 1994. Svůj kultivovaný projev uplatnila též v rozhlase. Ocenění a osobní život Životní dráhu Zory Rozsypalové lemuje řada ocenění. Za své válečné působení ve skautu obdržela kříž Za vlast, za svou divadelní práci získala Cenu Jaroslava Průchy, v roce 1965 byla jmenována Zasloužilou umělkyní. Její občanské postoje v roce 1968 vyústily v profesní perzekuci, což také vysvětluje její minimální účast ve filmu i televizi do roku 1989. V roce 1994 byla odměněna Cenou Thálie za celoživotní mistrovství, následovala Křišťálová růže (1997), nejvyšší ocenění u nás v oblasti uměleckého přednesu. V roce 2008 pak získala prestižní Cenu města Ostravy. Manželem Zory Rozsypalové byl od roku 1951 herec František Šec (1919-2005). Z tohoto manželství pochází kameraman Martin Šec (nar. 1952). Zora Rozsypalová zemřela 23. ledna 2010 v Ostravě ve věku 87 let.