Jean Renoir

Jean Renoir (15. září 1894, Paříž, Francie – 12. února 1979, Los Angeles, USA) byl francouzský filmový režisér, scenárista, herec, producent a spisovatel. Jako syn slavného impresionistického malíře Pierre-Augusta Renoira se stal jedním z nejvýznamnějších filmových tvůrců všech dob. Dětství a mládí Narodil se v pařížské čtvrti Montmartre jako druhý syn Pierre-Augusta Renoira a Aline Charigotové. Vyrůstal v uměleckém prostředí mezi malíři a jejich modelkami, což formovalo jeho estetické cítění. V jeho výchově sehrála významnou roli chůva Gabrielle Renardová, která ho seznámila s loutkovými představeními a prvními filmy. Renoir a jeho sourozenci byli často zobrazováni na obrazech svého otce. Po studiích na prestižních školách získal v roce 1913 titul na Univerzitě v Aix-en-Provence, kde psal poezii, a následně vstoupil do jezdectva, aby zahájil vojenskou kariéru. První světová válka a začátky filmové kariéry V roce 1914 vypukla první světová válka a Renoir byl zraněn do nohy, což mu způsobilo doživotní kulhání. Během rekonvalescence trávil čas v pařížských kinech, kde objevil kouzlo filmů Charlieho Chaplina a D. W. Griffitha. Po válce se nejprve věnoval keramice, ale brzy se rozhodl pro filmovou dráhu. V roce 1920 se oženil s poslední modelkou svého otce, Andrée Heuschlingovou (uměleckým jménem Catherine Hesslingová), pro kterou chtěl vytvořit hereckou kariéru. Éra němého filmu V roce 1924 režíroval svůj první film Une Vie Sans Joie (Catherine), v němž hrála jeho manželka. Následovalo osm dalších němých filmů, které financoval z dědictví po otci a prodejem jeho obrazů. Tyto rané filmy, ač technicky nedokonalé, již naznačovaly Renoirův instinktivní filmařský talent a silný malířský vliv. Komerčně však nebyly úspěšné. Zlatá éra 30. let S příchodem zvukového filmu začal Renoir sklízet úspěchy. Jeho první zvukový film On purge bébé (1931) a následující La Chienne (1931) mu přinesly uznání kritiky. Během 30. let vytvořil řadu významných děl, včetně filmů Boudu sauvé des eaux (1932), Madame Bovary (1934) a Le Crime de Monsieur Lange (1936). V tomto období byl Renoir spojován s levicovým hnutím Lidové fronty, což se odráželo v některých jeho filmech. Vrcholná díla V roce 1937 natočil La Grande Illusion (Velká iluze), jeden ze svých nejslavnějších filmů, v hlavní roli s Jeanem Gabinem a Erichem von Stroheimem. Tento protiválečný film o bratrství mezi francouzskými válečnými zajatci během první světové války získal mezinárodní uznání a byl prvním cizojazyčným filmem nominovaným na Oscara za nejlepší film. Film byl zakázán v nacistickém Německu a později i v Itálii. V roce 1939 vytvořil své pravděpodobně největší dílo La Règle du jeu (Pravidla hry), satirickou komedii o francouzské vyšší společnosti na prahu druhé světové války. Ačkoli byl film při svém uvedení kritiky i diváky odmítnut, později byl uznán jako jedno z největších filmových děl všech dob. Americké období Po vypuknutí druhé světové války a okupaci Francie uprchl Renoir do Spojených států. Jeho první americký film Swamp Water (1941) nebyl příliš úspěšný, ale postupně se v Hollywoodu etabloval. V roce 1945 natočil The Southerner (Jižan), za který byl nominován na Oscara za nejlepší režii. Jeho poslední americké filmy Diary of a Chambermaid (1946) a The Woman on the Beach (1947) však nebyly dobře přijaty. V roce 1944 se po rozvodu s Catherine Hesslingovou oženil s Dido Freireovou a v roce 1946 získal americké občanství. Pozdní tvorba a návrat do Evropy V roce 1949 odcestoval Renoir do Indie, kde natočil svůj první barevný film The River (Řeka, 1951). Tento film, založený na románu Rumer Goddenové, je meditací o vztahu lidí k přírodě a příběhem dospívání tří mladých dívek v koloniální Indii. Film získal mezinárodní cenu na filmovém festivalu v Benátkách v roce 1951. Po návratu do Evropy vytvořil Renoir trilogii barevných hudebních komedií inspirovaných divadlem: Le Carrosse d'or (Zlatý kočár, 1953) s Annou Magnani, French Cancan (1954) s Jeanem Gabinem a Maríou Félixovou, a Eléna et les hommes (Elena a její muži, 1956) s Ingrid Bergmanovou. Tyto filmy se vyznačují vizuální nádherou a zkoumáním vztahu mezi uměním a životem. Odkaz a význam Jean Renoir je považován za jednoho z největších filmových režisérů všech dob. V roce 2002 byl v anketě časopisu Sight & Sound zařazen na čtvrté místo mezi největšími režiséry. Za svůj přínos kinematografii obdržel v roce 1975 čestného Oscara za celoživotní dílo. Jeho humanistický přístup k filmové tvorbě, mistrovské využití kamery a hluboké porozumění lidské povaze ovlivnily generace filmařů, včetně Françoise Truffauta, Roberta Altmana a Martina Scorseseho. Renoirův styl – směs něhy, ironie a francouzské lehkosti – je zachycen ve slavné replice z filmu Pravidla hry, kterou pronáší postava ztvárněná samotným režisérem: "Víte, na tomto světě je jedna hrozná věc, a to, že každý má své důvody."