Helena Kružíková

Helena Kružíková, 17. listopadu 1928, Třebíč – 3. března 2021, Brno, herečka, dabérka, pedagožka Divadelní začátky a vzdělání Helena Kružíková, významná brněnská herečka, se narodila v Třebíči. Již v době okupace propadla divadlu, po osvobození pak nastoupila na brněnskou Státní konzervatoř, která se v průběhu jejího studia transformovala na Janáčkovu akademii múzických umění. V prvním poválečném ročníku studovala s řadou významných osobností, jako byli Josef Karlík nebo Květa Fialová. Studium dokončila v roce 1950 a s některými dalšími spolužáky ze školy nastoupila do Těšínského divadla v Českém Těšíně, kde však setrvala jen jednu sezónu (1950-1951). V roce 1951 se domovskou scénou Heleny Kružíkové stalo jeviště Státního divadla (dnes Národního divadla) v Brně, jemuž zůstala věrná již natrvalo. Obsáhla zde široký repertoárový rozptyl, od rolí mladých dívek a milovnic přešla postupně až ke zralým postavám. Filmová kariéra Filmografie Heleny Kružíkové není nijak bohatá, což bylo jako u řady jiných významných herců důsledkem angažmá mimo Prahu. V nevelkých dívčích rolích debutovala ve dvou budovatelských filmech, Olověný chléb (1953) a Přicházejí z tmy (1953). V průběhu dalších desetiletí vytvořila ve filmu několik postav matek mladých hrdinů. Z postav tohoto typu můžeme připomenout film První den mého syna (1964), kde byla matkou Vladimíra Pucholta, o několik let později byl jejím synem Ivan Vyskočil ve filmu Plavení hříbat (1975). Ve filmu, kde začínala úlohami proletářských dívek (Olověný chléb, 1953; Přicházejí z tmy, 1953), pak vytvořila několik postav maminek a matek dětským, dospívajícím i dospělým hrdinům, které představovali Petr Adámek (Škola otců, 1957). Mezi její další významné filmy patří Vysoká zeď (1964), kde ztvárnila roli matky, a Náš dědek Josef (1976). Televizní tvorba Ze spolupráce s televizí stojí za zmínku přepis Vančurovy hry Josefína (1968), který byl především exhibicí začínající Hany Zagorové, tehdy ještě jako herečky. Brněnská televize nasnímala také několik divadelních představení s účastí Heleny Kružíkové (Nebožtík Nasredin, 1964; Racek, 1976). Naposledy se objevila jako jedna ze sudiček v televizní pohádce Třetí sudička (1986). V televizním seriálu Slovácko sa nesúdí (1975) ztvárnila roli Fukarky, což byl jeden z jejích výraznějších televizních počinů. Objevila se například v 6. díle s názvem "Medicína" (1975), kde hrála po boku Jozefa Kronera a Oldřicha Velena. Příběh tohoto dílu se točil kolem stařečka Pagáče, který měl vztek na Cyrila Píšťalu, jenž mu tajně vypil zakopanou slivovici. Když Cyril onemocněl, bylo potřeba mu pomoci, neboť na Slovácku, když nepomůže nemocnému chlapovi slivovice, je každá rada drahá. Dabing a další umělecké aktivity Kromě divadla navázala Helena Kružíková po svém příchodu do Brna úzkou spolupráci také s rozhlasem a až do konce 80. let účinkovala v řadě rozhlasových her. Široké pole působnosti našla také v oblasti dabingu, který v Brně dosáhl vysoké kvality; její hlas bylo možno slyšet z řady zásadních děl světové kinematografie, po roce 1989 i v zahraničních seriálech (Dallas). Za celoživotní mistrovství v dabingu obdržela v roce 1998 Cenu Františka Filipovského. Je také nositelkou ceny Senior Prix, které jí v roce 1996 udělila Herecká asociace. Nejraději dabovala Miss Ellie v Dallasu. Dallas se daboval několik let ještě starým způsobem, bylo to „divadlo před mikrofonem". Dodnes ji lidé poznávají podle hlasu. Dabovala také Hazel Foley v Titanicu. V dřívějších dobách působila i pedagogicky a v letech 1974-1991 vyučovala na brněnské konzervatoři. Její kultivovaný a výrazný hlasový projev se také výrazně uplatnil v dabingu, kde za celoživotní mistrovství obdržela v roce 1998 Cenu Františka Filipovského. Je také nositelkou ceny Křišťálová růže za celoživotní práci s poezií a dále ceny Senior Prix, kterou jí v roce 1996 udělila Herecká asociace. V roce 2019 obdržela Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra. Helena Kružíková zemřela 3. března 2021 ve věku 92 let v Brně.