Zbyněk Hloch

Zbyněk Hloch se narodil 9. července 1934 v Praze a zemřel 26. listopadu 1999 v Praze. Byl filmovým architektem a výtvarníkem, který se stal jednou z nejvýznamnějších postav československé kinematografie v oblasti scénografie. Vzdělání a začátky kariéry Po maturitě studoval na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové se zaměřením na architekturu. V ateliéru profesora Adolfa Benše se rozhodl věnovat filmové architektuře. V roce 1958 dokončil absolutoriem svou přípravu a v téže době se stal architektem Filmového studia Barrandov. Na Barrandově začínal jako asistent, mimo jiné na filmech Kam čert nemůže nebo Kdyby tisíc klarinetů. Vrchol filmové kariéry Od roku 1958 se vypracoval na jednoho z nejvytíženějších filmových architektů. Od 60. do začátku 90. let minulého století pracoval Zbyněk Hloch na pěti desítkách snímků. Nejčastěji spolupracoval s filmovými režiséry Jurajem Herzem, Jiřím Menzelem, Karlem Kachyňou, Hynkem Bočanem. Spolupráce s Jurajem Herzem Zbyněk Hloch vytvořil scénografické návrhy pro několik klíčových filmů Juraje Herze. Jeho návrhy pomohly dát tvář například filmům Spalovač mrtvol, Petrolejové lampy či Morgiana Juraje Herze. Film The Cremator z roku 1969 se stal jedním z nejuznávanějších snímků československé kinematografie, kde Hlochova výtvarná práce významně přispěla k vytvoření jedinečné atmosféry tohoto psychologického dramatu. Spolupráce s Jiřím Menzelem Pro Jiřího Menzla tvořil dekorace pro snímky Na samotě u lesa, Postřižiny či Slavnosti sněženek. Film Cutting It Short z roku 1981 patří mezi nejúspěšnější adaptace děl Bohumila Hrabala, kde Hlochova scénografie dokonale zachytila atmosféru českého maloměsta první republiky. Architekt Zbyněk Hloch musel projet celou Českou republiku a částečně i Slovensko, než se mu podařilo najít ten pravý pivovar pro natáčení. Dohromady objel přes sto objektů. The Snowdrop Festival z roku 1984 představoval další úspěšnou spolupráci s Menzelem, kde Hloch vytvořil autentické prostředí chatové oblasti v Kersku. Další významné projekty Mezi ty nejúspěšnější patřily filmy: Slavnosti sněženek, Faunovo velmi pozdní odpoledne, Postřižiny, Rozpuštěný a vypuštěný, Vesničko má, středisková, Tankový prapor, Černí baroni. Hlochova ruka ale utvářela i výtvarné pojetí pohádky S čerty nejsou žerty, cimrmanovského filmu Rozpuštěný a vypuštěný nebo seriálu Návštěvníci. Jeho posledním snímkem se stala Šakalí léta z roku 1993. Divadelní a televizní tvorba Nevyhýbal se ani divadelním scénickým návrhům např. scénické práce pro představení Člověk z půdy v divadle Semafor, pro Divadlo J.K.Tyla v Plzni - Maupassantův Miláček, Gorkého Vassa Železnovová. Uplatnil se i v televizní scénografii např. TV seriály Byli jednou dva písaři, Slavné historky zbojnické, Gagman, Návštěvníci. Pedagogická činnost a uznání Souběžně byl docentem na FAMU a DAMU. Po listopadu 1989 také začal učit na pražské filmové a divadelní fakultě, přednášel mimo jiné kameramanům nebo scénografům. Zbyněk Hloch byl členem Československé komory architektů, členem Unie výtvarných umělců ČR, výboru Asociace scénografů. Podílel se na výstavách scénografických návrhů v Moskvě v roce 1980, Salónu scénografie Praha 93 a 95. Zemřel krátce poté, co získal vytoužený titul profesora.