Uschi Glas

Uschi Glas, narozená 2. března 1944 v Landau an der Isar v Bavorsku jako Helga Ursula Glas, je německá herečka, zpěvačka a spisovatelka. Patří mezi nejvýznamnější německé filmové a televizní hvězdy s kariérou trvající více než pět desetiletí. Počátky kariéry a průlom Uschi Glas se narodila jako nejmladší ze čtyř sourozenců v rodině automechanika. Po ukončení střední školy pracovala jako účetní a později jako sekretářka v Mnichově. K filmu se dostala náhodou, když na premiéře snímku Das Liebeskarussell kriticky okomentovala film producentovi Horstu Wendlandtovi. Ten jí nabídl malou roli v thrilleru Der unheimliche Mönch (1965). Následně s ní Wendlandt podepsal sedmiletou smlouvu zahrnující i profesionální herecký výcvik. Filmová kariéra v 60. a 70. letech První hlavní roli získala v westernu Winnetou und das Halbblut Apanatschi (1966), kde ztvárnila indiánku. Skutečný průlom v její kariéře však přišel s nekonvenční komedií Zur Sache, Schätzchen (Go for It, Baby) z roku 1968. Film zachycoval ducha doby, mladickou revoltu proti německému establishmentu a uvolňování mravů v období sexuální revoluce. Díky této roli si vysloužila přezdívku "Schätzchen" (miláček), kterou ji bulvární tisk označoval po mnoho let. V pozdních 60. a raných 70. letech se Uschi Glas objevila v mnoha komediích, zejména ve třech filmech ze sedmidílné série Die Lümmel von der ersten Bank (The Brats on the Front Bench Row). Hrála také po boku populárního zpěváka Roye Blacka v romantické komedii Hilfe, ich liebe Zwillinge (Help, I Love Twins, 1969). V roce 1972 se objevila v italském hororovém filmu Seven Blood-Stained Orchids. Televizní úspěchy Od poloviny 70. let se Uschi Glas začala více soustředit na televizní tvorbu. V letech 1977-1988 byla pravidelnou členkou obsazení populárního seriálu Polizeiinspektion 1. Velký úspěch zaznamenala po boku Elmara Weppera v seriálech Unsere schönsten Jahre (1983-1985) a Zwei Münchner in Hamburg (1989-1993), kde ztvárnila bankovní manažerku Julii Heininger, která je nedobrovolně přeložena z Mnichova do Hamburku. Za tento seriál získala dvě rakouské ceny Romy. V 90. letech pokračovala v úspěšné televizní kariéře s hlavními rolemi v seriálech vytvořených přímo pro ni. Ztvárnila veterinářku v Tierärztin Christine (1993), energickou podnikatelku v Anna Maria – Eine Frau geht ihren Weg (1994-1997) a ideální učitelku v Sylvia – Eine Klasse für sich (1998-2000). Později se objevila také v seriálu Zwei am großen See (2003-2006). Návrat na filmové plátno Po téměř třicetileté pauze se Uschi Glas v roce 2013 vrátila na filmové plátno v kasovním trháku Fack ju Göhte (Suck Me Shakespeer), kde ztvárnila vystresovanou učitelku. Tuto roli si zopakovala i v pokračováních Fack ju Göhte 2 (2015) a Fack ju Göhte 3 (2017). Díky tomu se objevila v deseti ze sta nejúspěšnějších německých filmů mezi lety 1966 a 2017. Osobní život a další aktivity Uschi Glas byla v letech 1981-2003 vdaná za filmového producenta Bernda Tewaaga, s nímž má tři děti. V roce 2005 se provdala za podnikatelského poradce Dietera Hermanna. V roce 2004 vydala autobiografii Mit einem Lächeln (S úsměvem) a v roce 2016 knihu Herzenssache. Vom Glück, gebraucht zu werden (Srdeční záležitost. O štěstí být potřebný). Kromě herectví se věnuje i charitativní činnosti. Se svým manželem založila organizaci brotZeit e.V., která zajišťuje snídaně pro děti ze základních škol. Za tuto činnost obdrželi v roce 2009 ocenění Kind-Award. Je také patronkou Německé nadace pro ochranu pacientů a angažuje se v boji proti leukémii. Za svou dlouhou kariéru získala Uschi Glas řadu ocenění, včetně Bavorského řádu za zásluhy, Spolkového kříže za zásluhy 1. třídy, Rakouského čestného kříže za vědu a umění a Bavorské státní medaile za sociální zásluhy. Celkem se objevila ve více než 75 filmových a televizních produkcích a patří mezi nejoblíbenější německé herecké osobnosti.