Veronika Lišková

Veronika Lišková je česká režisérka a scenáristka. Jako Veronika Hrdinová se narodila 4. prosince 1982 v Praze. V roce 2006 Veronika Lišková dokončila studium na Katedře teorie kultury na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, následně studovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Během studií spolupracovala Veronika Lišková s řadou významných filmových institucí a festivalů. Absolvovala stáž v britském Film & Festival Magazine, mezi lety 2007 a 2008 byla šéfredaktorkou časopisu Nový prostor a vedla také festivalové listy na MFDF Ji.hlava. V roce 2011 publikovala Veronika Lišková dva články v periodiku Cinepur. Svůj první film natočila Veronika Lišková podle vlastního scénáře v roce 2009. Necelou hodinu dlouhý televizní dokument Doteky tance pojednává o dvou tanečních skupinách – NANONACH a VerTeDance. O rok později natočila celovečerní dokument 89 minut s českým divadlem. Od roku 2012 působila Veronika Lišková v Institutu dokumentárního filmu, kde vede mezinárodní vzdělávací program Ex Oriente Film a prezentaci East European Forum. Současně se podílela na televizním pořadu Rodinné křižovatky (epizoda Dokud nás Bůh nerozdělí, 2011), seriálu Tajemství rodu (2013) a středometrážním filmu Trochu lepší svět (2012) o táborovém životě dnešních skautů. V roce 2014 uvedla Veronika Lišková ve světové premiéře na MFDF Ji.hlava svůj celovečerní dokumentární debut Danielův svět. Odvážný, empatický snímek, portrétující pětadvacetiletého homosexuálního pedofila si z festivalu odvezl Cenu diváků. V sekci panorama byl Danielův svět následně uveden na Berlinale. V roce 2022 měl premiéru druhý celovečerní dokument Veroniky Liškové Návštěvníci. Snímek o antropoložce Zdeně sledující proměnu života v arktických oblastech získal hlavní cenu na festivalu Jeden svět a zvláštní uznání na MFDF Ji.hlava, kde byl uveden v rámci soutěžní sekce Česká radost. Na rok 2024 je naplánována premiéra hraného debuty Veroniky Liškové s názvem Rok vdovy podle scénáře jejího manžela Eugena Lišky. Vychází z publikovaných deníkových záznamů Zuzany Pokorné, která v nich reflektuje svou zkušenost se ztrátou životního partnera.