Claudine Bouché

Claudine Bouché (27. září 1925, Fontainebleau – 7. dubna 2014, Paříž) byla francouzská filmová střihačka, která se stala jednou z nejvýznamnějších osobností francouzské kinematografie. V roce 1977 ji časopis Film Comment zařadil mezi 75 nejlepších filmových střihačů. Proslavila se především spoluprací s významnými francouzskými režiséry Michelem Boisrondem, François Ozonem a zejména François Truffautem. Začátky kariéry a spolupráce s Michelem Boisrondem Claudine Bouché začala svou střihačskou kariéru v roce 1951 na komedii Mr. Peek-a-Boo režiséra Jeana Boyera. Následně střihala mnoho filmů Michela Boisronda, zejména La Parisienne (1957) a Come Dance with Me! (1959), oba s Brigitte Bardot v hlavní roli. Klíčová spolupráce s François Truffautem Nejdůležitější období kariéry Claudine Bouché představovala spolupráce s François Truffautem. Střihala šest filmů tohoto režiséra francouzské nové vlny, počínaje filmy Shoot the Piano Player a The Army Game z roku 1960. S Truffautem dále spolupracovala na uznávaném a vlivném filmu Jules and Jim a krátkém filmu Antoine and Colette (součást omnibus projektu Love at Twenty), oba z roku 1962. Truffaut a střihačka Claudine Bouché strávili devět měsíců střihem filmu Jules and Jim, což není překvapující vzhledem k jeho četným rozšířením a kontrakcím času a jemným změnám nálady. Bouché následně střihala Truffautovy filmy The Soft Skin (1964) a The Bride Wore Black (1968). Při práci na The Bride Wore Black pomáhala Truffautovi vytvořit vizuální rytmus připomínající vytrvale postupující vzdálený vlak: vytrvalý, tlumený, elektrický. Návrat a práce na komerčních projektech Po šestileté pauze se Bouché vrátila jako střihačka populárního softcore pornografického filmu Emmanuelle z roku 1974. Na tomto filmu, který režíroval začátečník Jaeckin, pracovala jako další spolupracovnice Truffauta. Střihačka Claudine Bouché a scenárista Jean-Louis Richard byli zachránci filmu, přičemž Bouché změnila nekonec filmu odstraněním mnoha pasáží Mariovy „strašně pompézní" pseudofilozofie. Střihala několik dalších filmů v 70. letech a působila jako editorial associate na romantické komedii George Roye Hilla A Little Romance z roku 1979. V 80. letech střihala čtyři filmy pro francouzského scenáristu a režiséra François Leterriera: Les babas cool (1981), Le voleur d'enfants (1981), Le garde du corps (1984) a Tranches de vie (1985). Pozdní kariéra a odkaz V pozdějších letech byla Claudine Bouché oslovena François Ozonem, aby pomohla se střihem jeho filmů Criminal Lovers (1999) a Water Drops on Burning Rocks (2000). Po posledně jmenovaném filmu ukončila střihačskou kariéru, ačkoli obdržela speciální poděkování v titulcích filmu The Truth About Charlie z roku 2002.