Jaroslav Jezek

Jaroslav Ježek, 25. září 1906, Praha – 1. ledna 1942, New York, český hudební skladatel, klavírista, dirigent a sbormistr. Dětství a vzdělání Jaroslav Ježek se narodil v Praze na Žižkově do rodiny krejčího Adolfa Ježka. Od útlého dětství čelil vážným zdravotním problémům – trpěl šedým zákalem, po neúspěšné operaci ve třech letech zcela oslepl na pravé oko a na levé viděl jen velmi slabě. Po prodělané spále navíc trpěl nedoslýchavostí a měl také problémy s ledvinami. V roce 1914, když jeho otec narukoval do první světové války, byl umístěn do Hradčanského ústavu pro slepé a slabozraké děti, kde si osvojil Braillovo písmo a získal základy hudební teorie. Zde se také naučil hrát na různé hudební nástroje včetně klavíru, klarinetu, kytary a violoncella. V roce 1921 se vrátil k rodině a díky podpoře své mladší sestry Jarmily, která mu ze svého platu švadleny ušetřila na první pianino, mohl dále rozvíjet svůj hudební talent. Hudební kariéra V roce 1924 byl přijat na pražskou konzervatoř, kde studoval skladbu u Karla Boleslava Jiráka. Přestože původně toužil studovat klavír, pedagogové se obávali přílišné zátěže jeho zraku. Ve druhém ročníku mu bylo konečně povoleno studovat i hru na klavír. Konzervatoř absolvoval v roce 1927 Koncertem pro klavír a orchestr, poté pokračoval ve studiu v mistrovské škole Josefa Suka a krátce také u Aloise Háby. Rozhodujícím pro jeho tvorbu byl roční studijní pobyt v Paříži v letech 1927-1928, kde se setkal s americkými jazzovými hudebníky a složil svou Petite suite, v níž lze rozpoznat vlivy charlestonu. Osvobozené divadlo a spolupráce s V+W Zlomovým momentem v Ježkově kariéře bylo setkání s dvojicí divadelníků a komiků Jiřím Voskovcem a Janem Werichem v roce 1928. V jejich Osvobozeném divadle působil následujících deset let jako skladatel, dirigent a dramaturg. Právě zde vznikly jeho nesmrtelné melodie a písně, které dodnes tvoří základ české moderní taneční a jazzové hudby. Mezi nejznámější patří Tři strážníci, Tmavomodrý svět, Hej rup, Nebe na zemi, Píseň strašlivá o Golemovi, Šaty dělaj člověka, Klobouk ve křoví, Život je jen náhoda či Bugatti step. Ježek v divadle zastával pozici hudebního šéfa, skládal, dirigoval a hrál na piano. V roce 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR. Filmová tvorba Kromě divadelní tvorby se Jaroslav Ježek významně podílel i na filmové hudbě, především pro snímky dvojice Voskovec a Werich. Je autorem hudby k filmům Pudr a benzin (1931), Peníze nebo život (1932), Hej rup (1934), U nás v Kocourkově (1934) a Svět patří nám (1937). Jeho filmová hudba se vyznačovala svěžími melodickými nápady, harmonickou a rytmickou vynalézavostí. Dynamicky natočené scény doprovázené svižnou Ježkovou hudbou v sobě nezapřely inspiraci nejslavnějšími filmovými groteskami. Vážná hudba Ve své tvorbě Ježek nezapomínal ani na vážnou hudbu. Byl autorem moderně pojatých, novátorských skladeb, v nichž se nebál využít potenciálu jazzové hudby. Již v roce 1927 napsal originální Suitu pro čtvrttónový klavír a Koncert pro klavír a orchestr, skladbu čerpající z jazzu. Z dalších významných orchestrálních skladeb vyniká Koncert pro housle a dechový orchestr z roku 1930, který se dlouho držel na repertoáru České filharmonie, a Symfonická báseň z roku 1936. Komponoval také komorní skladby pro dechový kvintet, dva smyčcové kvartety a mnoho písňových cyklů. Emigrace a závěr života S nástupem fašismu v Evropě dostala tvorba Osvobozeného divadla výrazně protinacistický náboj. Po podepsání Mnichovské dohody a postoupení československého pohraničí nacistickému Německu bylo Osvobozené divadlo v listopadu 1938 uzavřeno. V lednu 1939 Ježek společně s Voskovcem a Werichem emigroval do Spojených států amerických. V New Yorku působil jako sbormistr Československého pěveckého sboru a vyučoval hudbu. Založil také ženský pěvecký sbor Zpěvokol, kde se seznámil s Frances (Františkou) Bečákovou, svou budoucí manželkou. Chronické ledvinové onemocnění mu však působilo rostoucí potíže a 1. ledna 1942 Jaroslav Ježek v New Yorku zemřel ve věku pouhých 35 let. Tři dny před smrtí, 29. prosince 1941, se ještě stihl oženit s Frances. Po válce byly jeho ostatky převezeny do Prahy a uloženy do rodinného hrobu na Olšanech.