Ľudevít Reiter

Ľudevít Reiter, 18. 10. 1915, Liptovský Hrádok (Slovensko) – 10. 5. 1999, Dubnica nad Váhom (Slovensko), slovenský herec Ľudevít Reiter patřil mezi výrazné charakterové herce slovenské kinematografie, který se proslavil především svými menšími, ale nezapomenutelnými rolemi v řadě významných slovenských filmů. Narodil se v Liptovském Hrádku, kde vychodil místní lidovou školu a následně se začal učit holičství u svého otce. Kromě holičství se v mládí přiučil také malířství ve Važci. Začátky herecké kariéry Po absolvování povinné vojenské služby se vrátil do rodného kraje, ale po smrti rodičů v roce 1942 se rozhodl přestěhovat na Považí. Zaměstnal se v tehdejším závodě Československé zbrojovky (později Považské strojárne). Během druhé světové války se zúčastnil Slovenského národního povstání v Liptovské Porúbce a po skončení války pomáhal s obnovou na Liptově. V roce 1945 se vrátil do Považské Bystrice, kde pracoval jako dělník a později jako technický redaktor závodního časopisu. V místním ochotnickém Divadle pracujúcich začínal kresbou plakátů a stavbou scén, postupně se však začal objevovat i jako herec. Od roku 1949 do roku 1953 působil jako profesionální herec v Žilinském krajovém divadle pracujúcich, kde ztvárnil více než dvacet divadelních rolí. Filmová kariéra Od roku 1953 se Ľudevít Reiter začal objevovat jako příležitostný herec ve slovenském filmu a televizi. Byl obsazován především do menších charakterových rolí venkovanů, rolníků, družstevníků, dráteníků, žebráků, poustevníků, hudebníků či partyzánů. Jeho výrazný chraplavý hlas se stal jeho poznávacím znamením a pomohl mu vytvořit řadu nezapomenutelných postav. Mezi jeho významné filmové role patří starý lazník ve filmu Pole neorané (1953), kde se podílel na adaptaci stejnojmenného románu Petra Jilemnického. Film zachycuje bídu a zaostalost slovenských kopaničářů ve 30. letech 20. století. V roce 1957 ztvárnil roli otce Guleje ve válečném dramatu Štyridsaťštyri, které režíroval Paľo Bielik. Film vypráví příběh o vzpouře slovenských vojáků 71. trenčianského pěšího pluku proti důstojníkům rakousko-uherské armády během první světové války v srbském městě Kragujevac. V roce 1967 se objevil jako krčmář ve filmu Drak sa vracia režiséra Eduarda Grečnera, který byl natočen podle stejnojmenné novely Dobroslava Chrobáka. Tento baladický příběh o lásce, nenávisti a hledání cesty z osamělosti patří mezi významná díla slovenské kinematografie 60. let. V roce 1973 ztvárnil roli Joža Adamici ve filmu Hriech Kataríny Padychovej režiséra Martina Hollého. Tento dramatický příběh z období první republiky se odehrává na Kysucích a všímá si bídy a utrpení tamních obyvatel. V roce 1978 se objevil jako Štofa v televizním filmu Horúci dych režisérky Marty Gogálové, natočeném podle novely Jána Kozáka. Vrchol kariéry Snad nejzapamatovatelnější rolí Ľudevíta Reitera byla postava hajdúcha v oblíbené vánoční pohádce Perinbaba (1985) režiséra Juraje Jakubiska. Tento film s italskou herečkou Giuliettou Masinou v hlavní roli se stal každoroční vánoční klasikou a získal si srdce diváků po celém Slovensku i v České republice. Za své herecké umění byl Ľudevít Reiter několikrát oceněn a v roce 1969 se stal "Vzorným pracovníkem kultury". Během své dlouhé kariéry se objevil ve více než čtyřiceti filmech, kde svým osobitým projevem a výrazným hlasem obohatil slovenskou kinematografii. Zemřel 10. května 1999 v Dubnici nad Váhom ve věku 83 let.