?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Luigi Battaglia: Filmy a seriály

  • Smrt v Benátkách
    Smrt v Benátkách (1971)
    FilmRole: Scapegrace
    Hudební skladatel Gustav von Aschenbach, zotavující se po srdečním záchvatu v Benátkách, se již nikdy zdraví ani uspokojení nedočká, stihne se jen platonicky zamilovat do andělsky půvabného polského chlapce Tadzia (s nímž nikdy nepromluví, ani se jej nedotkne). Ale více než o znenadání probuzenou erotickou vášeň, i když je ta přítomna též, jde o uchvácení krásou, která si člověka podmaní a ovládne - ostatně v retrospektivách podloženou bouřlivou diskusí Gustava s přítelem o kráse (zda krásu lze umělecky stvořit či zda ji jen můžeme našimi smysly vnímat, skladatel odmítá přijmout názor, že morálka nemá s tvorbou nic společného). Vizuální ztvárnění filmu, zasazeného do období odeznívající secese, koresponduje s emotivním laděním filmu, do ještě starosvětského hotelu ještě nepronikly znepokojivé zprávy, k nimž se dostane hrdina vyprávění - hrozí epidemie cholery. Vzhled dezinfikovaného města, v jehož šedých, nehostinných uličkách se povalují haldy odpadků, tak dotváří apokalyptické zarámování melancholického příběhu, který jen předznamenává konečný zánik starého světa a jeho jistot. Roku 1911 přichází do Benátek vyčerpaný hudební skladatel Gustav von Aschenbach. V prostředí honosného italského letoviska se chce zotavit, načerpat novou životní sílu i inspiraci. Ta přichází v nečekané formě a bere na sebe podobu efébsky krásného polského mladíka Tadzia. Aschenbach postupně přichází na to, že jeho fascinace chlapcem se mění na platonickou lásku k ideálu krásy, který se celý život snažil hledat v hudbě. Situace v Benátkách však přestává být bezpečná nejen pro Aschenbachovy city, ale i pro jeho zdraví. Zákeřné scirocco přiválo do stojatých vod benátských kanálů choleru. Benátčané žijící z turistů se snaží informace o epidemii za každou cenu co nejdéle udržet v tajnosti. Smrt v Benátkách, která patří k vrcholům tvorby režiséra Luchina Viscontiho, je druhým dílem tzv. německé trilogie. Film je dokonalou evokací atmosféry pozdní secese, belle époque i starého světa, který po 1. světové válce zanikl. Předobrazem postavy Gustava von Aschenbacha byl hudební skladatel Gustav Mahler. Proto ve své adaptaci Visconti změnil Aschenbachovu profesi ze spisovatele na hudebního skladatele. S pomocí dokonalé scénografie a hudby Mahlera, Lehára a Musorgského vytvořil z předlohy, která bývala považována za nesfilmovatelnou, reflexi o podstatě umělecké tvorby, krásy a o dvou silách řídících život člověka: síle lásky a síle smrti.
    Žánry:DramaAdaptace knižníLGBTQ+
    Hrají:Dirk BogardeBjörn AndrésenRomolo ValliMark BurnsNora RicciSilvana Mangano
    Režie:Luchino Visconti
    70%
    Hudební skladatel Gustav von Aschenbach, zotavující se po srdečním záchvatu v Benátkách, se již nikdy zdraví ani uspokojení nedočká, stihne se jen platonicky zamilovat do andělsky půvabného polského chlapce Tadzia (s nímž nikdy nepromluví, ani se jej nedotkne). Ale více než o znenadání probuzenou erotickou vášeň, i když je ta přítomna též, jde o uchvácení krásou, která si člověka podmaní a ovládne - ostatně v retrospektivách podloženou bouřlivou diskusí Gustava s přítelem o kráse (zda krásu lze umělecky stvořit či zda ji jen můžeme našimi smysly vnímat, skladatel odmítá přijmout názor, že morálka nemá s tvorbou nic společného). Vizuální ztvárnění filmu, zasazeného do období odeznívající secese, koresponduje s emotivním laděním filmu, do ještě starosvětského hotelu ještě nepronikly znepokojivé zprávy, k nimž se dostane hrdina vyprávění - hrozí epidemie cholery. Vzhled dezinfikovaného města, v jehož šedých, nehostinných uličkách se povalují haldy odpadků, tak dotváří apokalyptické zarámování melancholického příběhu, který jen předznamenává konečný zánik starého světa a jeho jistot. Roku 1911 přichází do Benátek vyčerpaný hudební skladatel Gustav von Aschenbach. V prostředí honosného italského letoviska se chce zotavit, načerpat novou životní sílu i inspiraci. Ta přichází v nečekané formě a bere na sebe podobu efébsky krásného polského mladíka Tadzia. Aschenbach postupně přichází na to, že jeho fascinace chlapcem se mění na platonickou lásku k ideálu krásy, který se celý život snažil hledat v hudbě. Situace v Benátkách však přestává být bezpečná nejen pro Aschenbachovy city, ale i pro jeho zdraví. Zákeřné scirocco přiválo do stojatých vod benátských kanálů choleru. Benátčané žijící z turistů se snaží informace o epidemii za každou cenu co nejdéle udržet v tajnosti. Smrt v Benátkách, která patří k vrcholům tvorby režiséra Luchina Viscontiho, je druhým dílem tzv. německé trilogie. Film je dokonalou evokací atmosféry pozdní secese, belle époque i starého světa, který po 1. světové válce zanikl. Předobrazem postavy Gustava von Aschenbacha byl hudební skladatel Gustav Mahler. Proto ve své adaptaci Visconti změnil Aschenbachovu profesi ze spisovatele na hudebního skladatele. S pomocí dokonalé scénografie a hudby Mahlera, Lehára a Musorgského vytvořil z předlohy, která bývala považována za nesfilmovatelnou, reflexi o podstatě umělecké tvorby, krásy a o dvou silách řídících život člověka: síle lásky a síle smrti.
    Žánry:DramaAdaptace knižníLGBTQ+
    Hrají:Dirk BogardeBjörn AndrésenRomolo ValliMark BurnsNora RicciSilvana Mangano
    Režie:Luchino Visconti
    1
  • Satyrikon
    Satyrikon (1969)
    Film

    Na počátku 60. let měl za sebou Federico Fellini osm a půl filmu (ta "půlka" se vztahuje k filmu Boccaccio 70, u něhož se o režii dělil s V. De Sicou, M. Monicellim a L. Viscontim). A taky velkou tvůrčí krizi. Paradoxně právě ta mu pomohla k dalšímu triumfu: vypovídal se z ní totiž ve filmu 8 1/2 (1963) tak originálně a působivě, že mu vynesla v roce 1964 Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. V příštím roce byla uvedena ještě Giulietta a duchové.

    Satyrikon (1968) natočil Fellini podle fragmentů antického románu Gaia Petronia Arbitera. Na scénáři s ním spolupracoval nový "člen týmu", Bernardino Zapponi, který je podepsán i pod filmy jiných režisérů (Nová strašidla, Horalka). V osobité alegorii lze najít jak prvky společné s obrazem společnosti v Sladkém životě, tak velké výtvarné vize jako v pozdějším filmu Roma. Jakási starověká road movie o putování mladíků Encolpia a Ascylta nás provádí v prvním plánu zároveň surrealisticky i často až naturalisticky viděným antickým světem hostin, orgií, úchylek a výstředností, v druhém pak oťukává skryté oblasti lidské mysli. Bortící se hodnoty římského impéria symbolizovaného zříceným obrovským nevěstincem, zvrácené hodnoty, únik před novým tyranem do neznáma na moře... Felliniho Satyrikon překypuje obrazy a významy, na rozdíl od předcházející tvorby je nezakrývaně stylizovaný v hereckém projevu i ve výpravě (z velké části natáčený výjimečně v ateliérech, podle skic samotného režiséra).

    Satyrikon je první z trojice velkých dobových fresek (ony druhé dvě jsou Casanova Federica Felliniho (1976), A loď pluje (1983) - a zahájil tak režisérovo druhé tvůrčí období. Byl nominován na Oscara za Nejlepší režii.

    Žánry:DramaLGBTQ+RomantickýKomedie
    Hrají:Martin PotterHiram KellerMax BornSalvo RandoneMario RomagnoliMagali Noël
    Režie:Federico Fellini
    65%

    Na počátku 60. let měl za sebou Federico Fellini osm a půl filmu (ta "půlka" se vztahuje k filmu Boccaccio 70, u něhož se o režii dělil s V. De Sicou, M. Monicellim a L. Viscontim). A taky velkou tvůrčí krizi. Paradoxně právě ta mu pomohla k dalšímu triumfu: vypovídal se z ní totiž ve filmu 8 1/2 (1963) tak originálně a působivě, že mu vynesla v roce 1964 Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. V příštím roce byla uvedena ještě Giulietta a duchové.

    Satyrikon (1968) natočil Fellini podle fragmentů antického románu Gaia Petronia Arbitera. Na scénáři s ním spolupracoval nový "člen týmu", Bernardino Zapponi, který je podepsán i pod filmy jiných režisérů (Nová strašidla, Horalka). V osobité alegorii lze najít jak prvky společné s obrazem společnosti v Sladkém životě, tak velké výtvarné vize jako v pozdějším filmu Roma. Jakási starověká road movie o putování mladíků Encolpia a Ascylta nás provádí v prvním plánu zároveň surrealisticky i často až naturalisticky viděným antickým světem hostin, orgií, úchylek a výstředností, v druhém pak oťukává skryté oblasti lidské mysli. Bortící se hodnoty římského impéria symbolizovaného zříceným obrovským nevěstincem, zvrácené hodnoty, únik před novým tyranem do neznáma na moře... Felliniho Satyrikon překypuje obrazy a významy, na rozdíl od předcházející tvorby je nezakrývaně stylizovaný v hereckém projevu i ve výpravě (z velké části natáčený výjimečně v ateliérech, podle skic samotného režiséra).

    Satyrikon je první z trojice velkých dobových fresek (ony druhé dvě jsou Casanova Federica Felliniho (1976), A loď pluje (1983) - a zahájil tak režisérovo druhé tvůrčí období. Byl nominován na Oscara za Nejlepší režii.

    Žánry:DramaLGBTQ+RomantickýKomedie
    Hrají:Martin PotterHiram KellerMax BornSalvo RandoneMario RomagnoliMagali Noël
    Režie:Federico Fellini
    2
  • Thrilling
    Thrilling (1965)
    FilmRole: Franco (segment "Il vittimista")
    63%
    3

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.